Proč posedl amok pana R.

Rovnako ako v prípade Fassbinderovho filmu Strach jesť duše nemám k námetu a k jeho obsahovemu spracovaniu žiadne výhrady. Osobne som však narazila znova na problém so stvárnením príbehu po formáĺnej stránke. S realistickým a nízkorozpočtovým štýlom skutočne nezvyknem mávať problém a väčšinou som mu priaznivo naklonená. V týchto filmoch mi to však napriek snahe o dosiahnutie "prirodzenosti" prišlo všetko až príliš strojené a neprirodzené (hlavne herci mi prišli veľmi "divadelný"). Riadny paradox nie? Asi si dám ešte pár jeho filmov a uvidím...buď sa to zlomí, alebo aj nie ... (14.05.2016)

Herr R. (Kurt Raab) pracuje jako technický kreslíř v malé mnichovské kanceláři, jeho kolegové jsou celkem milí. Žena pana R (Lilith Ungerer) vede domácnost a stará se o jejich jediného syna (Amadeus Fengler), který má sice ve škole nějaké problémy, avšak učitelka dodává rodičům naděje. Večery tráví manželský pár většinou u televizoru; matnýma očima hledí pan R. na obrazovku. Brzy se však musí něco stát... Realistický psychologický snímek o katastrofě neměnnosti a ritualismu. Prakticky všechno improvizováno podle hrubě načrtnutých skic. Raný a výborný Fassbinder. (26.06.2005)

Herr Raab má zdanlivo všetko. Dobrú prácu, krásnu manželku, syna a relatívny blahobyt. Fassbinder nám predstavuje jeho život prostredníctvom jednej "embarassing situation" za druhou, aby sme pochopili všednosť, povrchnosť a prázdnotu, ktorú spomenuté vymoženosti nedokážu vykompenzovať a z ktorých nakoniec jeho vnútorné problémy vychádzajú. Tou najväčšou devízou snímky je ale jej spracovanie, keď sme vďaka roztrasenej kamere akoby účastníkmi oných trápnych situácií, z ktorých by sme chceli uniknúť, ale Fassbinder ich zámerne umelo predlžuje, čím sa dostavuje u diváka presne ten pocit, aký majú aj ich účastníci. Prvý Fassbinderov film, ktorý som videl, takže tých 5 hviezd je asi prehnaných, pretože režisér má aj slávnejšie filmy. Tak to som zvedavý, ako môžu byť ešte lepšie. (30.10.2012)

Kdybych musel velkou část života čelit takhle nekompromisni lavině bezduchosti a nikam nevedoucích bezvýznamných dialogů, věřím tomu, že mě popadne úplně stejný amok. Kurt Raab je ve svojí uťáplosti dokonalý, mám pro něj slabost už od Satansbraten (kde teda rozehrával daleko šílenější hru). Škoda, že se Fassbinder od tohohle filmu úplně distancoval - mám pocit, že by z něj vytřískal brutálnější podívanou. (21.05.2014)

Typický Fassbinder. Jeho přístup k tématu a k jeho hrdinům připomíná vtip, kdy přijde chlapeček k lékaři s velkou oteklinou a lékař se soucitně ptá: "Sedla včelička, sedla?" A chlapeček odpoví: "Sedla, ale štípnout nestačila. Majznul jsem ji kladívkem." Nutno říct, že jedna rána Fassbinderovi nestačí, a tak stejně jako pan Raab mlátí kolem sebe hlava nehlava do všeho, co chce kritizovat, jeho cíle jsou celkem čitelné, je to konzumní společnost, ritualizovaná úmorná všednost a banalita existence průměrného příslušníka střední vrstvy, který se bojí vyčnívat. Na druhou stranu, co může Fassbinder nabídnout jako protiváhu? Homosexuál, který nikdy neměl potřebu a nebyl vystaven nutnosti starat se o vlastní rodinu, vyzkoušel kdejakou drogu a ve své nezávislosti se opíral o jistoty německého sociálního státu. Hanna Schygulla, jejíž postava má být svobodomyslnou protiváhou pana R., je obrazem právě takového pozérství. Je lehké být svobodný tam, kde nejsem spoután žádnými závazky. No a vyústění příběhu je neobyčejně přepjaté, takový Volný pád dokázal s motivem člověka, který se dostal na hranu, pracovat daleko důvěryhodněji. Kdyby se každý snažil řešit únavu ze stereotypu způsobem, jako pan R., moc by nás záhy nezbylo. Nutno uznat, že zachycení pracovní a rodinné rutiny Fassbinderovi jde, jenže např. Kancl se s tím dokázal vypořádat elegantněji a s humorem. Celkový dojem: 50 %. (16.11.2009)