Po bouři

Ďalšia festivalová vzťahovka, ktorá vás buď chytí za srdce, alebo nie. Takže ak ste v Japonsku súkromný detektív, zabudnite na platenie alimentov. Nepomôže ani stávkovanie. A ak ste k tomu ešte spisovateľ na voľnej nohe, sústreďte sa na komerčnú tvorbu. Presne tak, život je veľmi jednoduchý, treba žiť každý deň s radosťou. Mám pocit, že som to už pár krát niekde počul. (28.10.2016)

Možná již mnohokrát odvyprávěný rodinný příběh, ve filmech i v životě samotném, nicméně v tomto podání a prostředí dokáže bez pochyby stále inspirovat, zvlášť při tak skvělém herectví, kterému vévodí Kirin Kiki v roli roztomile filosofující starostlivé matky a Hiroši Abe v podání muže, jehož charakter a morální hodnoty se dostaly do víru tajfunu, žije v dobrovolné lži a pomalu, ale jistě, ztrácí v životě to nejcennější, co kdy měl...co nelze zpeněžit, jen uchovat hluboko v srdci.[Filmový klub Citadela - Litvínov]. (02.01.2018)

Mé srdce pookřálo, když se vyjevilo, kdo zosobňuje postavu babičky. Já tuto paní (Kiki Kirin) miluju! Nádherná osobnost a charakter! Ještě nikdy jsem ji neviděl hrát zle (fakt ale je, že herec v jejím věku často už ani hrát zle neumí). K filmu: Smířlivý kus zpackaného života. Bez zbytečných vysvětlování. Bez tlačení na pilu. Charakter hlavniho hrdiny je současně sympatický i na pár facek. Jako ostatně většina z nás. Rjóta je sice na pár facek poněkud víc, ale stejně. Říkám si, že laskavost, se kterou Kore-eda ke svým postavám přistupuje, vyplývá z uvědomění si, že málokdo jsme lepší a pokud budeme laskaví k ostatním, dokážeme možná být laskaví i sami vůči sobě. (15.07.2017)

Je potěšující vědět, že dysfunkční rodiny a starostlivé babičky s mrazáky přecpanými laciným dávno prošlým jídlem, jsou stejné v Japonsku stejně jako Horních Kotěhůlkách. Koreeda opět ve své již tradiční civilní poloze a s tématem, které by jedenáct z deseti režisérů neustálo bez citového vydírání či alespoň nějakého toho klišé. Nikoli však on. Škoda jen toho, že zdejší ticho před bouří je s ohledem na krátkost "bouře" samotné až příliš dlouhé (jakkoli ne nudné). (09.10.2016)

Film je rozdelený na dve roviny. V prvej sa dozvedáme čo to o Rjotovi a o tom ako sa z celkom sympatického chlapíka pomaličky v našich očiach stáva neznesiteľným skrachovancom. Ťažko mu držať palce, alebo mu priať, aby sa mu v živote všetko vyriešilo, keď je neschopný určiť si priority. Kirin Kiki je v úlohe babičky výborná. Potom príde rovina samotnej búrky, ktorá by mala so sebou priniesť nejaké zmeny( a aj ich prinesie) ale sú to zmeny veľmi malé - o to ale dôležitejšie. Napriek Koreedovmu režisérskemu umu jeho filmy občas zaváňajú chladnosťou. V niektorých si to ale kompenzuje silnými charaktermi. Nebyť druhej polovice, bol by to v mojich očiach pomerne nezáživný film. Takto sa z toho stáva znova akási štúdia človeka, ktorá je ukončená niečím čo môžme nazvať aj pozitívnym koncom. A v zásade sa jedná o pomerne príjemný film. Ale Umimachi Diary bol aj tak o 2 triedy lepším filmom. Vyžarovala totiž z neho omnoho väčšia bezprostrednosť. (23.12.2016)