Popírání holocaustu

Už jsem to asi zmínil i jinde. Moje babička tehdy na konci války mladé děvče - ošetřovala na Štiříně v rámci akce pana Přemysla Pittra ,,Zámky'' děti přeživší peklo vyhlazovacích táborů. Spojenci je nácházeli po celé okupované Evropě, hlavně v Polsku. Učila je znovu mluvit, jíst příborem, dávala jim lásku a něhu jako by byly její vlastní. Každá ošetřovatelka měla takto na starost skupinku dětí - chlaců i děvčat. Dětí těžce traumatizovaných jež přišly o vše a jež zažily nepředstavitelné nevyslovitelné věci. Dnes už jich žije jen pár. Žijí většinou v Izraeli, ale na mojí babičku nezapomněli. Jezdí za ní a za námi jako za vlastní rodinou (byť dnes mají své vnuky a dcery) ale pro ně a to už navždycky bude moje babička - maminka. Láskyplně jí tak oslovují byť jejich pravé maminky z Polska, Ukrajiny zmizely někde tam kde miliony dalších... Nezapomněli na ně, ale udělaly za tím tlustou čáru. Mojí babičkou jim začal nový život. Když jsem s nimi poprvé večeřel všiml jsem si, že každý má na předloktí vytetované číslo. Číslo, v které nacistické bestie změnili lidskou bytost, bližního svého... Dávno po válce u dobré večeře v útulném bytě s rodinou okolo mně opravdu v tu chvíli zamrazilo... Na chvilku jsem si musel představit dezorientované lidi zmožené hrozivou cestou, lidi vyháněné z dobytčáků, řev esesmanů, štěkot psů, srdceryvné ,,třídění'' a trhání rodin kdy jedna strana znamenala smrt hned a druhá pak až po vyčerpání hladem a upracováním... Pro většinu roztříděných pak už jen poslední cesta tam dolů po schodech ke ,,sprchám''... --- Nedivím se paní Lipstadové, že se s nácky nebaví. Nejsou hodni diskuse. Když je někdo magor, nebudu si s ním povídat nebo dokonce diskutovat o faktech, která jsou NEODDISKUTOVATELNÁ !!! Je dobře že nakonec Irving Lipstadovou sám zažaloval. Způsobil si tak sám svůj pád celou věc popírání holocaustu skvěle zviditelnil, nicméně považuji za šílené, že se 50 či dokonce 70 let po válce stále vedou diskuse zda holocaust byl. Kam se asi poděly ty miliony lidí? Děsím se skutečnosti, kdyby Irving vyhrál nebo až jednou nějaký jiný soudce nechá nějakého Irvinga vyhrát. Film se perfektně drží faktů a detailně popisuje celý proces. Vysvětluje rozdíly práva britského od amerického i ono nebezpečí, kdy soud se měl odehrávat v Londýně. Je tam perfektně vidět způsob boje špičkových právníků z teamu Lipstadové, kteří jak chirurgové aniž by umožnili Lipstedové do procesu vnášet osobní rovinu - vedli přesné řezy do nadutosti žalujícího, které nakonec Irvinga usvědčily z rasismu a ze záměrného pokřivování historických faktů. Tenhle film (stejně jako byl proces sám) je svým způsobem také hlasem všech těch umučených a zavraděných. Je další svící na oltáři pravdy, u kterého musíme neustále dbát aby to světlo nikdy vyhaslo. * * * * * (01.10.2017)

Nechápu nízké hodnocení, jde o velice chytře napsané soudní drama, kde se můžete kochat skvěle vysoustruženou strategií a argumenty při soudním líčení, které je samo o sobě velmi absurdní, jak už to v angloamerickém systému chodí - že tu existují rádobyhistorici a falzifikátoři typu Irvinga (který je idolem i mezi těmi "intelektuálnějšími" českými nácky a jeho grafomanské odpadky vycházejí i u nás, ale nebudu těm nakladatelstvím dělat reklamu), je jedna věc, ale že je třeba před soudem dokazovat, že holocaust byl a voda je mokrá, to je už trochu moc. Timothy Spall se pro tuto roli hodí ještě víc než pro Červíčka - odpornější člověk než Irving v jeho podání je snad už jen Miloš Zeman. Kromě soudu je ve filmu i moc působivá scéna návštěvy opuštěné a zmrzlé Osvětimi, kde hlavní hrdinka šlape po zbytcích plynových komor a s hrůzou si uvědomuje, co se přesně zde před 50 lety dělo (zažil jsem ten pocit při mé navštěvě také). (02.04.2017)

Škoda, že tu všetko mimo súdnej siene bolo tak nudné, nezáživné a uspávajúce. Myslím, že táto téma by si zaslúžila omnoho lepšie spracovanie, hlavne keď uvážime, aký herecký výkvet sa tu zišiel, no skrátka... vzhľadom na tak vysokú koncentráciu mojich obľúbených hercov som čakal niečo ďaleko lepšie. Inak na Irvingovi je krásne vidno, ako sa na určitú tému možno pozerať dvojitou optikou, a to i vrátane niečoho tak faktograficky jasného a nespochybniteľného ako je holokaust. Priemer. 60/100 (30.07.2017)

Velice věrně natočené historické drama o jednom soudu s mezinárodními dopady. Snímek je celkově velice komorní s dobrými hereckými výkony a několika nezapomenutelnými pasážemi jako Osvětim či první setkání Deborah s Davidem. Dialogy jsou správně peprné, vedlejší aktéři jsou správně britský a Rachel Weisz je ozdoba toho všeho. Tak proč tři hvězdy? Inu ač celek se drží skutečnosti, těch momentů proč si ho pustit podruhé nebo potřetí zas až tolik není. Přesto palec nahoru. 70% (29.06.2017)

Mám ráda filmy o soudních procesech.. Mám ráda filmy na téma holokaust.. Bohužel snímek „Popírání holocaustu“ byl až příliš ploše zfilmován.. Znám jiné filmy, kde má soudní spor spád a divák sedí přikován k sedačce napětím, tohle není ten případ.. Scény ze soudního procesu jsou spíše nudné, nezáživné a postrádají hloubku, emoce.. Naopak přehnaně emotivní, až hysterická, je hlavní postava, která mi díky tomu nedovolila s ní příliš sympatizovat.. Přidala bych více kontroverze, více nakouknutí pod pokličku právnické taktiky.. I přes dobré obsazení příliš průměrné a zapomenutelné.. (08.11.2017)