Zničeni láskou

Film plný vášně, z něhož jsem žádnou vášeň necítil. Adele vypadá a kouká jako vyplašené zvířátko, ale přitom by měla hrát femme fatale připravující muže o rozum a pokojný rodinný život. Nesejde na tom, že byly podkladem skutečné události, když animální přitažlivost mezi představiteli hlavních rolí není uvěřitelná a stejně nepravděpodobně působí množství prostoru a času, které pro své milostné hrátky za zdmi věznice nacházejí. Na archetypální příběh šílené lásky, postavený na podkladu antické tragédie, je film zase příliš konkrétní a málo nadčasový. Z Faidry, kterou Anna ve filmu čte, tvůrci přejali nejednoznačnost v tom, kdo je viníkem a kdo obětí. Dosáhli jí ovšem jednoduše tím, že nám tají, kým byla protagonistka před nástupem do vězení. Nečitelná je tedy z velké části zásluhou toho, že nemáme, co bychom si o ní „přečetli“. O moc lépe než Anna, charakterizovaná svou marnivostí (neustále se upravuje před zrcadlem, dává si záležet na tom, aby dobře vypadala) a nymfomanií, nedopadl Jean, který považuje řízení věznice za umění (jak francouzské!) a během vášnivé chvilky s manželkou ho nenapadne nic lepšího než zvednout zvonící telefon. Zničeni láskou jsou poněkud mdlou studií chtíče na příkladu dvou postav natolik zaujatých sebou samými, že pro ně okolní svět přestává existovat (v souladu s čím ani my nevíme, co se děje kolem nich a jak je vnímají ostatní). Slibné téma by zasloužilo odvážnější zpracování. Libovolná epizoda Orange is the New Black nabízí intenzivnější divácký zážitek, autentičtější pohled za zdi ženské věznice i smysluplněji jednající postavy. 50% (26.12.2016)

Každá národní kinematografie má svoje stěžejní téma. Nepřekvapí, že u Francouzů je to láska ve všech podobách - včetně těch zakázaných. Zničení láskou ale trpí jedním záasadním problémem - totiž že ve filmu o spalující vášni skutečná vášeň jaksi chybí. Vztah mezi Annou a Jeanem je naprosto nevěrohodný, ti dva k sobě prostě nepasují, není z nich cítit jiskření, chemie, nic. Několikrát se můžeme podívat na jejich soulož (mimochodem, zajímalo by mě, jak je možné v takovém vězení s tolika zaměstnanci a kamerovými systémy najít tolik času a prostoru pro tolikeré hrátky), pokaždé jí ale chybí zanícení. Anna škemrá, že by chtěla znovu, potřetí, počtvrté, ještě jednou, ale celou dobu vypadá, že se nudí a nebaví ji to. Příběh je vyprávěný z chladného odstupu, jako kdybychom sledovali strohé soudní přelíčení. Zcela tak vyšumí motiv z Faidry, kterou Anna čte, o relativizaci viníka a oběti, protože k rozměrům antické tragédie má snímek hodně daleko. Lze si proto najít nějaké sympatie alespoň pro jednoho z nich. Alespoň že Adèle Exarchopoulosová je výborná. Možná ne přesně trefená, protože určitě není démonickou femme fatale, ale co by pobláznila o tolik staršího chlapa s rodinou, spíš něžnou zranitelnou laní s vyplašeným pohledem. Po Životu Adele má ale za sebou další zajímavou roli. (02.03.2018)

Chce to nějaký čas nechat film uležet a vstřebat. Téma je to složité ve smyslu velké rizikovosti sklouznutí k: kýči, růžové knihovně, lesbickému pornu vyžilých vězenkyň, artovému blouznění, scénáristickému nesmyslu. Naštěstí to balancování na napnutém laně mezi všemi těmito propastmi dopadlo dobře; až překvapivě dobře. Je to zajímavé, vtahující, s množstvím otázek – kromě (nevyřčeného) konce nechává pak na divákovi pohled do (zejména) její duše. Není to polopatické servírování jednoho jen velmi lehce za vlasy přitaženého příběhu; mimoděk se film často ptá a přitom neodpovídá. A k tomu vůbec nic nehodnotí. Nechává příběh plynout směrem k (ne)rozuzlení... Pár osobních paralel tam každý určitě najde – pro mě to platí stoprocentně. Koukatelné francouzské (melo)drama kořeněné chrápající důchodkyní v řadě za námi – nedělní odpoledne v kinech se slevami pro důchodce mají svá kouzla :-). [80%; 2017-01-08 Kino Lucerna]. (08.01.2017)

Francouzský film o tom, že i ředitel věznice může šukat se svými svěřenkyněmi a klidně se i do jedné z nich zamilovat. Jasně, následky si ponese sám, ale nějak zásadně mu to nejspíš nevadí. Tohle je film "Zničeni láskou", který je hodně předvídatelný, ale zase na vás stejně chvílemi doveden zapůsobit tou tíživou atmosférou toho, že přichází něco špatné. (27.03.2017)

Mě se to jako líbilo. Chápu, že mé hodnocení je hodně ovlivněno pohledem na Adele. Já se mu totiž vůbec nedivím, ruku na srdce, kdo by dokázal odolal. Nějak nám vyrostla od doby, kdy jako náctiletá zkoumala nejenom svou sexuální identitu, do velmi krásné ženy. Zároveň mě v podstatě přinutila ignorovat ty blbosti, co v tom filmu jsou. Kde jako berou tolik prostoru se potkávat pořád o samotě ve věznici? Beru to jako krásnou studii vývoje vztahu a vlivu, který může mít každý z nás na osobu, kterou má skutečně rád. Pro ni a pro potřebu být s ní, dokážeme obětovat skoro cokoliv. (07.03.2022)