Evropa, Evropa

Určitě jsem nečekal, když jsem si doplňoval filmografii Larse von Triera, že budu mít šťastnou ruku a zaměnim tento film s jeho Evropou. Do rukou se mi dostal tento unikátní film od polské režisérky Agnieszky Holland. Co si budeme nalhávat... Tento film je po scénáristické stránce úplný TOP a divim se, že ho neschlamstla továrna na sny. Příběh o strachu, válce a dvou ideologií. Ono za války, jako židovský chlapec, utéct k bolševikům a záhy utéct do nacistického Německa, má něco do sebe a něco navíc. Krušné časy nastaly chlapci, když se dostal na bojiště nebo k Hitler Jugen. Člověk, aby se bál v tomto nehostiném prostředí vymočit nebo vyspat se svou nacistickou přítelkyní. Byla to doba, kdy obřízka byla problém. (10.05.2011)

Ještě nikdy jsem (snad kromě nějakého porna) neviděl film, který by se celou dobu tak šíleně točil okolo přirození hlavního hrdiny. Tedy obřezaného přirození hlavního hrdiny. On je totiž žid a to za 2. světové války rozhodně nebyla žádná výhoda. Jenže on naštěstí i nějakou tu výhodu má. Je trilingvidní a pokud se tedy na světlo nedostane jeho přirození, dokáže se ze všeho vykecat. A že se mu to opravdu daří. Několikrát přebíhá z ruské strany na tu německou a zase zpátky a i přes důkladnou ideologickou masáž na obou stranách (na rozdíl od ostatních) u něj stejně vždy vítězí ten nejpřirozenější lidský pud - přežít. Hodně se mi líbilo především to, že se ve filmu pokaždé mluví originálním jazykem. Pokud se děj odehrává v Německu, tak německy, pokud v Rusku, tak rusky a ne jako v obdobných amerických filmech, kde ať se děj odehrává třeba v Japonsku, stejně všichni mluví plynulou angličtinou. Všechno je to navíc slušně natočeno a z "Evropy, Evropy" se tak pro mě stává další film, který by rozhodně neměl chybět ve filmotéce každého filmového fajnšmekra. (23.06.2007)

Tento film rehabilitoval Hollandovú v mojich očiach. Po Jánošíkovi a Úplnom zatmení už som nemal žiadne očakávania. Po zhliadnutí filmu musím povedať, že sa režisérka stáva predmetom môjho záujmu. Evropa Evropa je pre mňa v pozitívnom slova zmysle skutočne ukážkový životopisný a historický film. Ten film je tragikomický, ale nie v našom otravnom česko-slovenskom podaní. Je to ostrá tragikomika, kde sa ide na dno ako v humorných, tak aj vo vážnych momentoch. Scenáristicky to je navyše veľmi dobre vymotivované a vyrozprávané, takže nemáte problém uveriť všetkým divokým zvratom. Je to trocha taký stredoeurópsky Forest Gump v zajatí boľševizmu a fašizmu. Tento veľmi zábavný film dokáže príťažlivým spôsobom prezentovať zložitú a obohratú tému druhej svetovej vojny a nijako neobrusuje hrany krutých momentov. (24.05.2012)

Hrdina proti své vůli, jehož osud připomene Pianistu, je titulní postavou celosvětově úspěšného filmu A. Holland. Téma druhé světové války přibližuje z odlehčeného pohledu mladé postavy, která nebezpečenstvími války proklouzne sérií až neuvěřitelných náhod. Nelze však štkát nad nesoudností scenáristů - toto je "příběh podle skutečné události" a "realita bývá podivnější než fikce". Židovský mladík, který se strachuje o prozrazení své identity odhalením obřízky, se dostane z Německa do Lodźe, do ruského sirotčince, k německé vojenské jednotce, jejímž hrdinou se stane paradoxně ve chvíli, kdy chce dezertovat k Sovětům. Jako hrdina se dostává do elitní školy Hitlerjugend a až na konci přebíhá k Sovětům a je zachráněn náhodnou přítomností svého bratra, který potvrdí jeho identitu. Divák tohoto příběhu, lidského a odlehčeného, nikoliv však zlehčujícího, zažívá údiv z výstřednosti ve scénách tančícího Hitlera a Stalina a ve scéně, v níž se ve skříni skrývá Hitler. K humornému, ale hluboce pravdivému zesměšnění rasové teorie pak dochází ve scéně, v níž je hlavní hrdina - Žid - prohlášen za typického Árijce. V roli fanaticky vydrilované dívky poznáme Julii Delpy, herečku a v případě sequelu i spoluscenáristku ceněných filmů Před úsvitem a Před soumrakem. (21.07.2005)

Ani sa mi nechce veriť, že by toto všetko mohol niekto zažiť. Kvalitná remeselná práca všetkých zúčastnených je jedna vec, fakt, že nemám rád filmy o dejinách 20. storočia, lebo som nimi presýtený je druhá vec a osobná zainteresovanosť režisérky na téme je vec tretia. Jedno, čomu nerozumiem je akútna potreba poľských režisérov reflektovať vo filme "vlastné dejiny." (31.03.2012)