Porco Rosso

Seriozní, dospělé.... Méně nabité efektními exteriéry a nadpřirozenými prvky než ostatní Miyazakiho filmy (meziválečný Jadran i technika jsou velmi realistické).... Tenhle fim se zdá ukazovat z režiséra spoustu zajímavého, co z jeho vyloženě dětské tvorby nepoznáme. A mimochodem, Porco je prostě správňák! :-) (07.09.2006)

Snáď najviac v realite zakotvený Miyazaki spomedzi toho čo som videl. Tá krásna atmosféra vzdušnej slobody, pohyblivých obrázkov a doby z toho dýcha na diváka každým záberom. A skvelý záver, ktorý je síce sumarizujúci, nasilu uzavierajúci a nemusel tam byť, ale to najpodstatnejšie sa mu podarí - už nám neukáže Porca a tým zachová odór mystéria vo vzduchu. (24.06.2012)

Nejméně fantazi a nejvíce dospělí snímek od Mijazaki co jsem zatím viděl. Přemýšlím teď jen nad tím jestli dát plné hodnocení nebo "jen" čtyři hvězdy. Takže si to rychle shrnu, hudba opět nádherná, příběh sice slabší, ale je tak pohodový s tak příjemnou atmosférou, že se nedá zlobit na tu jednoduchost, ale nesedlo mě to tak dobře jako Totoro či Mononoke. A tak prozatím .... HODNOCENÍ: 80% (4*) (03.06.2014)

Porco Rosso se sice přímočaře hlásí ke světu dospělých z Miyazakiho filmů hlasem nejsilnějším, ale nevidím v tom žádnou jeho výhru. Získal se tím sice prostor pro cynismus a černý humor (hlavně ovšem pro — byť platonickou — lásku mezi mužem a ženou), tento u mistra vzácný potenciál však skromně zmírá pod hromadou rozevlátých pirátů a jiných taškařic, snad aby to nevypadalo, že bere sám sebe příliš vážně. Hluboký v srdci žal, na tváři lehký smích... vždyť víme. Ani trochu hloupý snímek, ghibliovsky pěkný, s mnoha kvalitami atd. Jen se v něm na můj vkus příliš nesourodě mísí komediální a „noir“ scény, hlavní tajemství zůstávají tajemstvími i po závěrečných titulcích a Miyazakiho četná poznávací znamení to nezachraňují, spíš naopak. Zkrátka mě to neuchvátilo. Rozpolcená slabší trojka. (02.03.2013)

Kurenai no buta si Miyazaki očividně natočil sám sobě pro radost. Ve filmu nenajdete žádné kouzelné duchy, žádné létající či chodící hrady a dokonce ani žádná roztomilá zvířátka (pokud tedy za jedno nepovažujete samotného hlavního hrdinu). Co v něm ovšem najdete je létání a to tentokrát ještě v dvakrát takovém množství, než je u ostatních mistrových filmů obvyklé. O Miyazakiho posedlosti aviatikou jsem věděl už dřív (ono je také těžké to v jeho filmech přehlédnout), ale jeho fascinace Evropou, a zvláště tou 30. let minulého století, mi doposud zůstávala utajena. Když ovšem sledujete dobrodužný příběh létajícího pašíka, nelze si nevšimnout té obrovské lásky, se kterou se s daným materiálem pracuje a musí vám být jasné, že takovouto krásnou a specifickou atmosféru dokáže na plátno přenést jenom absolutní zapálenost pro věc. Při kreslení všech těch výkrutů a otoček jako by ale Miyazaki pozapoměl na jednu důležitou ingredienci - příběh. Ten se svou jednoduchostí bohužel pohybuje někdě na úrovni Mého souseda Totora a stává se pro Porca tím největším limitem bránícím mu doletět si až pro nejvyšší možné hodnocení. (24.11.2007)