Porco Rosso

Bohužel, jiné hodnocení dát nemůžu. Porcu Rossu jsem už dopředu moc nevěřil, ale trochu jsem se na něj těšil. Mijazaki mi už v jiných filmech ukázal, že představivost má a s letadly umí divy. Ale tohle je jeden z jeho nejhorších filmů vůbec. Celé je to až příliš dětinské (piráti), sentimentální (ten konec) a nepromyšlené (v podstatě není řečeno, proč se Marco stal zrovna prasetem). Příběh je zmatenej a neukončenej (vztah mezi Marcem a Giny?), postavy nemají ani hloubku ani logiku, jejich původ je nejasný (kde se vzal Curtis, proč je Fio tak odlišná od svého dědy?)... A místo toho, aby vše vygradovalo závěrečným vzdušným soubojem, dočkáme se nějakého rádoby boxerského zápasu. Jak mám Mijazakiho rád, tohle se mu nepovedlo. (25.08.2014)

Balada o létání z doby, když se to ještě považovalo za dobrodružství. Díky Mistře, tohle mě chytilo u srdce. Niterný dojemný příběh o vzdušných soubojích nad Středozemním mořem zasazený do doby 30. let minulého století. Z italského prostředí, které je zmítáno krizí doslova číší temné stíny fašismu a militarismu, ale z filmu přesto dýchá duch svobody a touha po volnosti. Hlavním hrdinou je růžový vepřík Porco Rosso lovec lidí, který létá na červeně zbarveném létajícím člunu a prohání vzdušné piráty, kterých je obloha plná. Za svou zvířecí podobu vděčí kapitán Marco Pagoto tajemnému prokletí. Jeho úhlavním soupeřem se mu stane tajemný americký pilot Donald na hydroplánu Curtis, s kterým změří síly nejen v oblacích, ale i v dramatickém pěstním souboji. Prostředí ostřílených vzdušných jezdců zjemňují dvě křehké ženy. Jednou z nich je majitelka hotelu Adriano a okouzlujícího hlasu Gina, která má oči jen pro Porca a pamatuje si ho ještě s lidskou tváří. Dětský nevinný prvek zastupuje mladá zrzavá slečna, mechanička Fio Pikolo, která se stará o spolehlivost červeného aeroplánu. Na filmu je znovu poznat smysl pro nejmenší detail a mystické protiválečné prvky. Malebná muzika a vysoká akrobacie v leteckých soubojích se snoubí v harmonickém souznění. Létání nikdy nebylo krásnější. (22.02.2013)

Miyazakiho záliba v eroplánech a vepřích se transformovala do hrdiny Porca, odvážného prasete na létajících strojích (které pije, kouří a pokukuje po holkách – holt pilot), což přináší casablancovské dialogy typu: „Takhle jednou skončíš jako sele na rožni“ - „Vím, že bez lítání jsem jenom prase“. Samozřejmě to u Miyazakiho funguje, stejně jako jeho nostalgická poetika zaniklých časů – nebo možná spíš časů, které nikdy neexistovaly, ale existovat měly. Moře, oblaka a mezi tím piloti s bílými šálami. (20.06.2014)

Tak pokračujeme v krasojízdě. A jak? No opravdu stylově, to se musí nechat. Porco Rosso jsem podcenil asi hlavně z toho důvodu, že mi přišel příběh o létajících praseti nějakým způsobem bizarní a nesmyslný. No, popravdě jsem se obrovsky spletl. Hned po první půlhodince filmu jsem nějak začal tušit, že mě film bude více než bavit a tahle předpověď mi nakonec i vyšla. Porco Rosso jako postava byl sympaťák od přírody a hnedky jsem si ho zamiloval. Stejně tak celou dějovou linku. Menší humor, nápor skvělé zábavy nemohl zabránit ničemu co mohlo přijít. Film perfektně začal a nadále si udržel tu samou notu, za což jsem byl neskonale rád. Tenhle film je opravdu něco. Podobný snímek jsem snad od Mijazakiho neviděl a musím říci, že tohle je film, který si zaslouží pozornost. Obrovská spokojenost a ještě obrovštější překvapení. (03.05.2015)

Mistr animované fantazie Hayao Miyazaki, přináší další krásný a neobyčejný animák. Tentokrát ubral na fantazii a přináší nám příběh letce, který je tak trochu ... prase. Ne, že by měl nějaké nechutné návyky ale je prostě prase (film se jeho proměnou příliš nezabývá). Jako vždy nás filmem provází krásná hudba, nádherná animace a dalo by se říci i dobré "herecké" výkony. Alespoň hlavní hrdina mě donutil abych o něm neuvažoval jako o zvířeti ale jako o člověku. (22.05.2009)