Bába z ledu

Silně nekonzistentní scénář Báby lavíruje mezi nehodnotícím (uvěřitelným) příběhem obyčejných životů a přehnanou karikaturou, nelegitimní moralizující pozicí, vykonstruovaným (nevěrohodným) vesmírným konáním postav a nudou, která dává pocit, že snímek trvá tři hodiny. Bába mlčí a pak kategoricky moralizuje své syny a papouškuje tezi o vině jejich otce, jako by ona dění jen přihlížela. Bába nevidí šikanu svého vnoučka a nereflektuje jeho chování k rodičům. Do problematického chování vnuka se máme vcítit, ale šikanující spolužáci zůstávají archetypálními zlosyny. Vhled a pochopení je nám dovoleno jen u vybraných postav, ostatní jsou pouhými nositeli své statické a účelové stereotypní role. Čím snímek v první třetině zaujme, po tom zbytek času šlape. Mělo to výjimečný potenciál. (16.04.2018)

Neviem z akého dôvodu je tento film stále v modrých číslach, lebo podľa mňa je to určite jeden z tých naozaj dobrých a kvalitných filmov, akých paradoxne v Čechách v poslednej dobe nevzniká zas tak veľa,napriek tomu, že sa tam točí množstvo filmov. Najsilnejšia zbraň tohoto filmu je jednoznačne jeho civilnosť a reálnosť, fakt to trochu pripomína tie kvalitné severské filmy z poslednej doby v ktorých povie pohľad viac než 10 slov. Z. Krónerová jednoznačne kraľuje a s O. Novým si výborne sadli. Sex. scéna o ktorej sa pomerne veľa hovorilo je dosť odvážna vzhľadom na ich vek, ale režisér to podal celkom stráviteľne, navyše ju okorenil humorom. Olivový olej vždy dobre padne. Rodinné scény a vzájomné vzťahy boli veľmi dobré, ale mohlo sa na nich ešte viac zapracovať, čo je u mňa jediné mínus. Myslím, že Český lev je v správnych rukách. 80%. (15.04.2018)

Teorie tygra Vol. 2 v jakémsi pokusu o hlubokomyslnější pojetí. Výsledek je ale dost podobný. Vše v jedné osobě krásně reprezentuje postava Vilhelmové. Ta totiž zřejmě jen přešla z jednoho placu na druhý a zůstala v jedné a té samé roli. Jestli jí v podobném pojetí upjaté a věčně nasrané manželky uvidím ještě jednou, snad si raději už vydloubnu oči. Ostatně jediná postava, která ve filmu nějak normálně funguje je postava Hany (stejně tak herectví Kronerové je asi jediné, které snese nějaké měřítko). Všechny vedlejší postavy, myslím tím hlavně její rodinu, jsou jen charakterově plochá banda dementů. Synové jsou sobečtí kreténi, ale Haně (a zřejmě ani tvůrcům) po celou dobu filmu jaksi nedošlo, že jaký si to uděláš, takový to máš. Charaktery jejích synů jsou tak z velké části právě jejím dílem. A nijak líp z toho nevyplouvá ani postava Broni, který sice kecá do výchovy cizího dítěte, ale ve skutečnosti je ještě větším blbcem on sám. Sláma se tak po celou dobu filmu pohybuje v naprostých extrémech a tím pádem bere příběhu jakoukoliv kapku realismu. Proto, abyste žil svobodný život bez nadvlády lidí okolo sebe, nemusíte hned mít při obědě na stole živou slepici. Korunu tomu nasadila ještě technická stránka. Podle mě je Bába z ledu minimálně velice průměrně, ale snad bych řekl, že i podprůměrně nasnímaný film. Neumětelské a mnohdy nehezké kompozice, neustálé nepříjemné pohupování kamery v prostoru, někdy až amatérské záběrování scén. 4/10 (13.03.2017)

Tropický večer, přeplněné náměstí v Uherském Hradišti, červenec 2017. Přede mnou fronta na hambáče a párky v rohlíku, někdo mě málem polil pivem. Včera jsem si dala Bábu z ledu v klidu domova. Osobní dojem z filmu je asi příliš intimní, než abych ho tu chtěla sdílet. Mám ráda kameru Marka Diviše i příběhy Bohdana Slámy, tento jeho poslední mě zasáhnul asi nejvíc. Díky! (13.03.2018)

Žel, pro mě nejslabší režisérův snímek. Od uvolněných Divokých včel, kde byl Sláma spojením komedie a dramatu úžasně nad věcí, přes drsnou psychologii Štěstí, až po další jeho lidské příběhy, se dostal do současné tuzemské dějové prázdnoty, kde jeho osobitý štyl jen nedočkavě přešlapuje za kamerou a žánrové póly se těžce odpuzují. Nepomáhá ani jeho klasický herecký tým plus pár "nováčků", kteří společně vytvořili přemíru postav bez možnosti pořádného hereckého projevu. Kontrast mezi životními styly je sice pěkný, nicméně postavy obou synů a jejich rodin mi ve finále přišly neskutečně zbytečné (jak mám Petru Špalkovou rád, tak Lva za vedlejší roli vážně nechápu...). Daleko více mne zaujala Alena Mihulová a její příběh, na kterém bych, po totálním vymazání Haniny rodiny, jejichž příběhy se mohly klidně odehrát v desetiminutové retrospektivě, která by divákovi i silněji přiblížila životní odtažitost hlavní hrdinky, celý film postavil. V žádném případě si nedovoluji kázat či poukazovat, jak to měl vítěz letošního Českého lva točit, nicméně z nabídnutého materiálu jsem k tomuto závěru došel. (12.03.2018)