Mozková příhoda

Pro mne vyloženě milé překvapení, že v pozdních 80. letech mohl vzniknout tak perfektní horror!! Jednak se mi na něm zamlouvalo, že to je docela povedený úlet a trochu mišmaš ... chvíli brutální splatter, chvíli černá komedie. Postavu hlavního "záporáka - parazita" Elmera jako by si tvůrci vypůjčili z nějakého Cronenbergova filmu (např. Rabid). Film se chvílemi tváří vážně, chvíli zase lehkovážně, ale rozhodně to není na škodu. Řev, gore, mozky, neuvěřitelně vtipně výtvarně ztvárněný parazit, euforie a "drogové" opojení hlavního hrdiny ... Prostě paráda!!! Navíc se zde dá najít i jistá analogie s drogami a drogovou závislostí. Ty euforické stavy byly natočeny velice slušně a věrohodně (věřte mi, já to znám ...), postupný totální psychycký i fyzický rozpad hlavního hrdiny také ... Ať už tento film byl myšlen jakkoliv, já jsem se u něj neuvěřitelně bavil od začátku až do konce. A i když scénář jako takový skoro není, efekty a příběhy mladíka se svým "kamarádem" Elmerem jsou prostě pro fanouška ujetých horrorů "kouzelné" ... (07.06.2008)

Krásný romantický příběh dvou rozdílných tvorů, kteří se jeden bez druhého neobejdou. Elmer nabízí Brianovi dosud nepoznanou rozkoš a halucinogenní stavy jako na drogách, Brian zas Elmerovi dodává na oplátku potřebnou potravu. A to, že ona potrava je v podobě lidských mozků a Elmer zase ve skutečnosti mluvícím parazitem, je pouze detail. Tady jde o zábavnou formu, ne o zvrácený obsah. Elmer s očima modrýma jak studánka a tlamou plnou ostrých zoubků je postavička tak nechutná a sympatická zároveň, že sama o sobě nejde brát vážně. Obzvlášť když vypadá jako obrovský hovno. Brain Damage je naprosto výborný filmový úlet plný krve, modrého slizu, úchylného vtipu a jednou povedenou narážkou k režisérově prvotině Basket Case. (23.02.2011)

Hodně úchylná hororová komedie... Co by jste taky chtěli po filmu, kde je hlavní hrdina závislý na tekutině, kterou ze sebe vylučuje parazit s modrýma očima, obrovskou chutí na lidské mozky a vypadá jako hovno? Pokaždé, když se Aylmer (tak se ten parazit jmenuje) objevil na plátně a začal mluvit, jsem se smál jako malé děcko... Škoda jen prvních asi dvaceti minut, u kterých jsem se docela nudil, protože na některé vraždy nejde zapomenout (orální sex), gore je v pohodě a setkání v metru pobaví... (01.03.2010)

Podobně nápaditě ztvárněný úchylnosti mi teda rozhodně nejsou proti srsti. V tomto případě totiž tvůrci mají bez debat i nějaký ten talent. Když se k tomu připojí 80´s atmosféra, pomrknutí na diváka znalého předešlý Henenlotterův snímek a povedená hudba, může z toho vzniknout hodně fajn věc. Propojení horror-komedie, aby jste se chvílemi smáli bláznivým nápadům, ale přitom se i báli o hrdiny a brali děj alespoň trochu vážně, to se ne většině filmařů daři, tady to funguje. 7.5/10 (09.07.2011)

[Festival otrlého diváka 2009] I mazlíčci vypadající jako hovno a s výrazem roztomilé postavičky z animovaného filmu pro děti chodí rádi na vycházky. Komu by se taky chtělo celý život trávit ve vaně, kde by byl krmený důchodci. Mozková příhoda je skvost o kterém bych si po shlédnutí rozhodně nemyslel, že vznikal v amatérských podmínkách. Mechanické provedení Aylmera je opravdu precizní se všemi těmi motůrky a hadičkami a stejně tak jsou úžasné halucinace v drogovém opojení a vysávání mozků, kdy jsem měl opravdu pocit, že se naše milé hovínko díky Brianovi, závislému na droze kterou vylučuje, provrtává silnou lebkou k jeho oblíbené pochutině. Úžasné byly třeba halucinace na vrakovišti a absťák. Vidíš Briane? Už ztrácíš hlavu. Vztah Briana (podobnost se slůvkem brain čistě náhodná?) s Aylmerem se dá chápat povrchně jako parazitický nebo jako výpověď o drogové závislosti (případně zdroji rozkoší obecně), ale nejzajímavější mi přišla představa, že je Aylmer temná část Brianova já, které se vyklubalo na povrch a začalo dělat to po čem vždycky ve skrytu duše toužilo. Mozková příhoda je velmi vtipná, místy gore, místy na tripu a hlavně nádherně bizarní a zvrhlá. Musíme rychle odsud. – Počkej až to dojím. – Asi budu zvracet. (11.02.2009)