Morgiana

Raz mi jeden pamätník vyjavil, že keď Herz nakrúcal SLADKÉ HRY MINULÉHO LETA, namiesto scenára držal v ruke výtlačok Maupassantovej Mušky a jednoducho improvizoval priamo na pľaci. Nesedelo mi to s Herzovou precíznosťou až kým som nevidel Morgianu. Samozrejme netuším ako veľmi výslednému tvaru ublížili šialené podmienky nakrúcania v Bulharsku (ktoré Herz farbisto popisuje vo svojej autobiografii) či ústredný dramaturg Toman. Morgiana ale vo výsledku vyzerá presne ako akási avantgardná improvizácia snažiaca sa výtvarnou štylizáciou zakryť vratký obsah, len málo korešpondujúci s knižnou predlohou. Dosť som sa nudil, ale prežil som. Takže za "tři otrávená koťata". (9.1.2016) (09.01.2016)

Tradičně skvělá Iva Janžurová je tentokrát teprve fascinující. S dvojrolí odlišných sester hodné a zlé si dokázala vynikajcím způsobem pohrát a obě je skvěle odlišit. Samozřejmě  ji k tomu pomáhají i velmi dobré masky, ale ona je dokázala oddělit i hlasově. Jinak prakticky hned úvodní sekvence nad hrobem s varhanní hudbou mě dostala do správné mrazivé nálady a napětí. Juraj Herz prostě strašidelnou atmosféru udělat uměl a chválit ho za to by bylo nošení dřiví do lesa. Já tedy na oplátku horrory až tak nemusím. Avšak musím říct, že tentokrát šlo o inteligentní horrový kousek a ta mrazivá Herzovská atmosféra mi sedla více než v případě třeba Panny a netvora, která mi příjde nevhodně zařazována do pohádkového žánru a dokonce se často nemístně  objevuje v  programu mezi standardními pohádky o Vánocích. Zatímco tohle je poctivá žánrovka s jasně srozumitelným příběhem avšak řadou artových odboček, kdy jsem si možná chvíli potřeboval zvyknout na určité extravagantní a útržkovité podání. Ale pak  se mi třeba konkrétně motiv a atmosféra halucinací zdál velmi zajímavý. Ony všechny ty motivy nejdou ani na první dobrou pobrat. Takže tím si možná říkám, že až zase najdu  odvahu (za pár dlouhých let.:D) mohl bych se na Morgianu podívat znovu. A už teď jsem zase o něco lépe připraven na Herzovo vrcholné dílo Spalovače mrtvol. (07.06.2021)

Jedno ze spojení tvůrců československé kinematografie, jenž lze nazvat geniálním. Herz, Janžurová a Fišer. I kamera J. Kučery se dá do této kategorie zařadit. Juraj Herz už kdysi dávno pochopil (stejně jako já o pár desítek let později), že Iva Janžurová, je nejuniverzálnější a bez diskuze jedna z nejlepších hereček všech dob. Proto jí zasadil do absolutně nevídané dvojrole. Souboj povah i nastalá situace nádherně gradují a vyvrcholí v jedno klasické, české přísloví o jámě. Geniální střih a kamera i dokonale zvládnuté rozhovory Viky s Klárou. Bezchybné prostředí a atmosféra dávají tomuto dílu rozměr nejkvalitnější. J. Herz je precizní režisér, který ví, co dělá, je to vidět na většině jeho snímků. Máme štěstí, že patří do bohaté mlýnice československé kinematografie. (15.09.2011)

Dekadentné, pomalé, krásne...v bývalom Československu takéto filmy vedel točiť zrejme iba Herz. P. S. odkaz pre Radima: autorom knižnej predlohy nie je Green ale Grin. BTW, geniálny ruský autor snových príbehov s vôňou mora a exotických diaľok, ktorému sa občas šmyklo pero a napísal aj horor ako remeň. (03.09.2006)

Herz se bohužel pokusil převést Grinův temný, ale od hlavy k patě romantický příběh (a sestry - dvojčata navenek, ale uvnitř protipóly, patří do základní výbavy romantismu, nehledě na konec příběhu) do podoby antické tragédie, a výsledek je dosti sporný. Divadelní herectví Ivy Janžurové jde proti expresionistické stylizaci filmu - herečka se snaží sestrám dodat věrohodnost, ale režisér se o postavy moc nezajímá, protože pro něj jsou důležité kostýmy a atmosféra. Jenže zvukové efekty velice připomínají Arabelu či Rumburaka, kam taky patří, zatímco zde nevyvolávají hrůzu či alespoň úzkost, ale spíše únavu a rozmrzelost,a hlavně ničí samotný příběh. A fascinace kostýmy pak celý příběh posouvá do zvláštní snové roviny, ve které divák ztrácí kontakt s postavami. (14.04.2010)