Z Paříže do Paříže

Z Paříže do Paříže přináší skvěle natočený snímek o osudech jedné rodiny "based on true story." Úžasní (a moc fešní:) herci v rolích dětí a dospívajících bratrů. Pokud od válečného filmu čekáte jen šedé barvy, utrpení lidí, jejich ztrhané obličeje, bahno rozježděné tanky, všudypřítomné násilí, vraždění a beznaděj, tento snímek vás vyvede z omylu. Un sac de billes je prosluněný, barevný film plný naděje, "lidského" přístupu a především ku*evského štěstí. Až jsem si říkala, že není možné, ani pravděpodobné, aby kluci měli po celou dobu svého putování jen samé štěstí. Pokud se jim to ve skutečnosti opravdu tak přihodilo, tak při nich opravdu stáli všichni svatí. V několika scénách stačil jen nepatrný okamžik a vše mohlo být jinak. Za zmínku stojí rolička Christiana Claviera coby lékaře. (23.12.2017)

,,A PŘÍSAHEJTE, ŽE NIKDY NIKOMU NEŘEKNETE, ŽE JSTE ŽIDI. TO NENÍ ZBABĚLOST…“ /// Čestní a hrdí Židé v Paříži. Všeho do času – řekli si Němci a zavedli tu parádu s hvězdou na voblečení. Ti moudřejší pochopili. A vydali se na cestu… Žádný ponurý ukrejvání, ale zdrhání na čerstvým vzduchu, s nebezpečím a bratrskou péčí (láskou). Osud (kterýmu jdou kluci vobčas naproti) se snima nesere (stejně jako Němci). Ale děcka bojujou… Takový pohádkový vyprávění s dětským (klukovským) podtextem, plný hrdinů (a trochy Vašuta), u kterýho se dá celkem stoprocentně upustit kroupa. (Což by nemělo překvapit ani cyniky.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Autobiografickou knihu „A Bag of Marbles“, kterou v roce 1973 napsal Joseph Joffo, ani film z roku 1975 neznám. 2.) Na vlastní bulvy zjistím, že je lepší přijmout bolest z fackování, než přijít o život ze strachu z něj. 3.) Thx za titule „katrab“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (28.10.2017)

Když jdeš, nesmíš se otáčet, jinak si nabiješ.... Mám obecně moc rád filmy podle skutečných událostí, mj. i proto, že když je v nich člověk svědkem těžko uvěřitelných náhod, může si být skoro jistý, že to není žádná chyba ve scénáři. V příběhu židovským chlapců Maurice a Josepha, kteří doslova bojují o přežití, není o náhody a šťastná vyústění vypjatých situací nouze. Už ve vlaku z Paříže je před Němci zachrání jeden katolický kněz. Jiný kněz (biskup) zase dokáže nakonec přesvědčit nedůvěřivého nacistického velitele, že křestní listy, které mají dokázat že chlapci nejsou židé, jsou skutečně pravé. Kluci mají též štěstí, že při přechodu do dosud neokupované zóny na jihu Francie narazí na skutečně poctivého převaděče. Pomůže i doktor, který vydá potvrzení, že obřízka Josepha byla provedena ze zdravotních a nikoliv náboženských důvodů a následně mu zachrání život podáním silných léků. Zkrátka o setkání s dobrými lidmi není v tomto příběhu nouze a příběh nakonec skončí v zásadě dobře. I když čistý happyend v americkém stylu se nekoná. A to je asi dobře, protože by to už vážně bylo na úkor uvěřitelnosti. Ohromně silná pro mě byla scéna, ve které mladší z kluků Joseph prokáže, že i on sám je dobrý člověk, když po osvobození zachrání před lynčem francouzského kolaboranta, který aniž to tušil (protože sám byl antisemita), mu v závěrečných měsících války pomohl přežít. "Jsem Žid, jsem Žid," křičí ze všech sil Joseph, a prožívá přitom úžasný pocit úlevy, při němž se konečně po letech skrývání může přiznat ke své skutečné identitě. (04.06.2017)

Kvalitný a dobre plynúci francúzsky film z obdobia WW2. Bavil som sa musím priznať, že som dokonca dostal viac ako som čakal. Možno to mohlo byť miestami trošku surovejšie, ale čert to ber. Chalani boli užasní a po dlhom čase som hlavným postavám škutočne držal palce a prežíval všetko s nimi. Spomenúť treba aj verne spracované historické prostredie a atmosféru doby, ktorou film doslova dýchal, čomu dopomáha aj perfektná práca kameramana. U mňa spokojnosť a určite odporúčam. 75 %!! (25.10.2017)

Film je to opravdu pěkný,emocionální, dojemný v některých momentech spíš dobrodružný než válečný. Na druhou stranu jsou některé scény zbytečně naivní. To by mi však ani tak moc nevadilo, ale poslední dobou už příliš neslyším na neustálé omílání Židovského utrpení za války. Když vezmu v potaz, že Slovanů padlo za druhé světové války pětinásobně víc než židů, vypadá to, že západní svět účelově opomíjí fakt, že zdaleka největší ztráty na životech utrpělo právě Slovanské obyvatelstvo. Tyto informace však v současnosti není zrovna populární ani politicky korektní si nějak zvlášť připomínat či s nimi dokonce seznamovat mladší generace. Konstatováním tohoto faktu samozřejmě nechci nikterak snižovat špatnost židovského holokaustu, jen mi to už připadá jako hodně ohraná písnička a tudíž i veliký nepoměr v počtu natočených filmů s touto tématikou. (14.10.2017)