Panna a netvor

Přísahám při Harrym Potterovi, že nám tato pohádka byla pouštěna ve školce. Nevím, jakto že se mi tehdy, coby čtyř-pětiletému neviňátku, nelíbil pohled na kuchání a vyvrhování zvířat, vraždění lidí a hororový zámek, kde se zhruba dvěstě let neuklízelo.. Co za rozmazlence jsem to byla, že jsem to nedokázala ocenit?? Teď ovšem, po těch letech (pak z čeho mám mít ty noční můry), když jsem to zázračně objevila na youtube, jsem byla uchvácena Herzovou vizí, Hapkovou hudbou a H..arapesem nee (ještěže se tam mihne jen sporadicky), ovšem ze všech verzí příběhu Kráska a zvíře, které jsem měla tu čest zhlédnout, je tahle asi nejpodařenější. (03.04.2014)

Jako dítěti mi tento film naháněl takovou hrůzu, že jsem ho nebyl schopný dokoukat do konce. Dnes se na něj podívám rád a konečně docením hudbu, výpravu, kostýmy, masky či nápaditou režii pana Herze. Hlavně hororová atmosféra je zde navozena naprosto dokonale a dokud není netvor vidět v celé své obludné kráse, jedná se o jednu z nejnapínavějších pasáží, kterou kdy náš film nabídl. Panna a netvor je dodnes můj oblíbený horor a po výtvarné stránce jeden z nejlepších českých snímků vůbec. Maniodepresivní podívaná na druhou, která po letech neztratila nic ze své děsivé krásy. (30.11.2009)

Pošetilý předpoklad, že pohádky jsou primárně - až prioritně - určeny dětem, mýtus o mýtu, který byl vytvořen až mladší dobou (zhruba na přelomu XIX. a XX. století), je čas od času pro svou viditelnou profláklost skutečností až profackováván. Pohádky byly vždy všechny s tím dodatkem, že se někdy se svým zaměřením přechylovaly buď jedním, nebo druhým směrem, tj. i k dětem, i k dospělým. PANNA je nadto víc než pohádkovou zmravňující a zživotěnou jinotajnou mravní tezí. Bez kontaktu se skutečností není ani názor Radka 99 o žánrových přesazích tohoto trans- i supraevropsky rozšířeného příběhu-tématu. Látka, která je takto vymezena, je ošidně až mámivě vícesečnou šancí. Mnohé usnadňuje, mnohé skrývá; je nesnadnou snadností. Dědictví vlny šedesátých let a šťastný námět, vzdálený svým bezprostředním směřováním případnému nedobrému "zájmu" dobové cenzury, nabídl v tomto ohledu mimořádnou šanci. Nad Hrubínovým adaptačním základem se sešli dva povolaní. Režisér a spoluscénárista Juraj Herz a jeden z nejlepších barrandovských scénaristů předlistopadové éry Ota Hofman. Osobité, v jednotlivostech až překvapivé herecké obsazení doplnilo scénáristické ozvláštnění příběhu o další rozměr až nečekaně kvalitní interpretační kreativity. Výsledek stojí za to: vznikl jeden z nejosobitějších a současně z nejlidštějších příběhů normalizační éry - jakýsi vážnější pandán ke TŘEM OŘÍŠKŮM PRO POPELKU - spolu s tehdy novým slovenským hereckým objevem: Zdenu Studénkovou. Tento objev zůstává objevným i dnes, jen tehdejším objevům přibylo na letech, na zkušenosti a na zralosti. Ale příběh, který ztělesnili, zůstává stále mladý. (05.05.2008)

Už název, evokující můj strastiplný životní úděl a vlastně rutinu ( Ne, pannou se necítím), jasně vypovídá, že se bude jednat, buď o v dnešní době běžný scénář ke špatně zapíchanému pornu a nebo ...co to melu, vždyť je to na ČÉTÉ, takže tam se mnou maximálně vyjebou vypitchenou Marcelkou Augustojc, tedy jedná se o jedinou možnou alternativu a to tu, která mě dodnes donutí se odpoledne v tramvaji pomočit. Traumatizující, hororová, brutálně deprimující pohádka pro starší a pokročilé, i když kdejaký drzý harant by ji měl povinně sledovat v trestu. Hapkova muzika, panoptikum zjevů, temnota...no, já se tenkrát jako čerstvý padesátník opravdu bál, dnešní degenerace se jistě pochčije smíchy při čtení mých rozklepaných, gerontích názorů, ale dost možná jen proto, že od věčného vysedávání u komjůtru mají oslabené svěrače. Takže urine jsme si probrali a vraťme se k filmovému kusu, dovolím si mu vytknout ještě jednu maličkost, tou trivialitou je obsazení Vlastíka Fenky, neboť, pokud si dal tvůrce tolik práce s tím, že nechal Zobana namluvit někým jiným, pak se tento transexuální baletka nemusel na konci ani zjevovat....panna v té době již jistě stejně nebyl a tudíž to postrádalo jakýkoliv sysel, neboť název díla se mohl snadno přejmenovat, sám ze zkušeností vím, že trvání na čemkoliv panenském je bláhovost, snad jen s výjimkou olivového oleje. No, Herz býval kabrňák. (05.07.2013)