Petrolejové lampy

Film o tom, že keď sa veci kazia, tak sa kazia poriadne. Proste taký ten smutný film o živote, kde ako rebel zostávate sám a často preto nie ste šťastný. Čo sa týka umeleckej a technickej stránky je to podľa mňa perfektne spracované, aj téma tohto diela nie je zlá, no ako celok je to dosť natiahnuté na taký dej a tiež málo výrazné v niektorých momentoch a koniec ma navyše neprekvapil, čo je škoda. (12.07.2014)

S údivem zjišťuji, že mi zmizel komentář, který jsem zcela jistě psala. Nevadí, zkusím znovu a možná lépe. U Petrolejových lamp mi vůbec nevadí, že film ukazuje trochu jiný příběh než vypráví kniha. Jaroslav Havlíček se nefilmuje snadno. Jedno nelze všem tvrcům upřít - jde v obou případech o skvělá díla, v případě filmu se skvělými hereckými výkony. Kdo nečetli knihu, vřele doporučuji! (25.10.2014)

Havlíčkovy těžce depresivní příběhy se těžce sledují a ještě obtížněji komentují. Podobně jako kolega Karlas i já přiznávám, že z nich mám skoro strach. Bezútěšnost krajiny lidské duše by jednoho donutila rozřezat si žíly, zbaštit cyankáli a ještě skočit do Macochy, aby to bylo jisté. Tyhle příběhy dokazují, že člověk nepotřebuje vnější zlé démony, bohatě mu vystačí jeho vlastní. Čepek a Janžurová rozehrávají své složité postavy s umem, na který jsou slova úcty krátká, Herz vytvořil tíživou dusnou atmosféru doby plné skrývaných citů a témat, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví. A jen nepatrná možnost úlevy v podobě závěru. Vynikající film, ale nemyslím, že bych měl potřebu jej ještě někdy vidět. (09.06.2016)

Duch přelomu 19. a 20. století navozen fantasticky, zdánlivá idyla a fešní důstojníci. Za tím vším tvrdý konformismus, nedostatek rozletu a láska překlopená v nakažení syfilitidou. Velmi nosně tvůrci zvolili básně F. Gellnera jako hudební doplňky zaznívající nejen z úst bohémského J. Laufra (má představovat samotného F. Gellnera, nebo ne?), ale i rezignující Štěpiny matky - předtím velmi nekompromisně pragmatické a tvrdé - představované Marií Rosůlkovou. Myslím, že nezdůrazňovanou postavou filmu je druhý z dvojice maloměstských bohémů, představovaný K. Černochem (a dabovaný J. Satoranským), jehož životní osud je ve výsledku velmi podobný Štěpinu (pragmatismus místo ideálů). A pak i nápadník Štěpy, S. Remunda coby maloměšťácký rádobynonkonformista plně odpovídá dobovým mužským představám o zajištěném a vzdělaném muži, plně si podřizujícím ženu. (06.12.2010)

Petrolejové lampy ponúkajú nepríjemnú sociálnu štúdiu malomeštiackeho života zo začiatku 20 storočia. Ale potrebuje to odstup. Až po čase som si uvedomil smutnú krásu tohto filmu, kde sa ohromne deprimujúcim spôsobom nenaplnené ľudské túžby prejavia v celkovej tragike hlavnej postavy, a to plnou silou, koncové scény už mi dali riadne zabrať. Sugestívne a znepokojujúce, na dôvažok kostýmovo a výpravne výborne zvládnuté. 85/100 (09.11.2015)