Collateral Beauty: Druhá šance

Nejednoznačnost panující kolem party údajných divadelníků dává příběhu uměřeně mystický nádech a Mirrenová coby nejstarší z nich, jež by ráda uchvátila všechny role experimentu, i špetku humoru. Nicméně ani herecký výkvět nedokáže zakrýt melodramatickou kalkulaci se ztrátou dítěte – a kdyby jen jednoho a kdyby jen v náznaku; poslední okamžiky se vyprodávají do detailů provázených štkaním.Navíc Collateral Beauty: Druhá šance pracuje s knižním jazykem typu „já jsem smyslem všeho, jsem v tvé bolesti i radosti“, který tvrdě vzdoruje snaze po střídmě civilním výrazu. Ujišťování scenáristy Allana Loeba o „kráse života, která opravdu existuje“ dosazuje režisér David Frankel na přehlídkové molo samých ušlechtilých lidí, kteří si na potkání sdělují niterné záležitosti a s vločkami za oknem Štědrého večera vedou hrdinu k jasné pointě, napovězené už českým podtitulem. Taková sbírka rozbolavělých hrdinů, kteří konají správné věci a ještě zopakují, že je dělají, dovede sváteční rozpoložení silně zprotivit. (08.12.2020)

Emocionální ždímačka na všechny smysly, která první hodinu nedává příliš najevo, co je zač, ovšem v té druhé vyždímá vše, co jen jde. Škoda té závěrečné scény v nemocnici, jinak to byl naprosto perfektní zážitek, akorát to nalazení se bylo zdlouhavější než by bylo potřeba. Skvělé bohaté obsazení naprosto vládne a tohle akademické opomíjení Willa Smithe moc nechápu. PS : A Helen Mirren je ultracool, obzvláště na to, že je jí asi 97...8/10...[21.12.2016_ČSFD projekce_Cinestar Černý most] (21.12.2016)

Citové drama, tak jsem to opravdu cítila ... vžila jsem se do příběhu a jen hltala, co z toho vzejde a husí kůže a slzy na konci filmu nechyběli .. nebojím se říct, že je to spíš ( holčíčí záležitost ) .. během filmu jsem přemýšlela nad třemi ***, ale sympatie hereckého obsazení si zaslouží **** .. doporučuji už jen jako odpočinkový film s trochou emocí (23.03.2017)

Will Smith není na poli sociálního dramatu žádný nováček nebo neumětel, své kvality předvedl ve Štěstí na dosah nebo Sedm životů (které jsem obrečel jak želva), překvapivě oba od stejného režiséra. I zde to byla vpodstatě sázka na jistotu, pohled na depresivního Smitha dává tušit, že to nebude veselá podívaná. A ona to není tak úplně pravda. Celým filmem se jako červená stuha proplétá jakýsi příslib naděje, ačkoli okolnosti tomu vůbec nenasvědčují a přesně jako v Seven pounds čekáte, kdy vás to zlomí. Díky neuvěřitelně citlivě vybranému obsazení (Norton & Winslett pecka!) a všudypřítomné poetice si autoři vytvořili prostředí pro kontrast, fatální konec i wtf moment na přemýšlení. Víte, tenhle film je jako mlejn. Semele vás. I přesto, že to čekáte! PS: nic váma nerezonuje tolik, jako dojemnej film, do kterého umístí váš oblíbený song, ke kterému máte citový vztah. Fink tuhle úlohu splnil skvěle. (03.01.2017)

Spektrum skvělých herců, slibující úžasnou podívanou, nakonec předvádí průměrný film, milý film plný rádoby emocí bolesti z těžké ztráty, které já, divák, jsem nevnímal jako racionální, spíš přehnaně melodramatické - ostatně jako celou epiku příběhu protkanou tak ohranými frázemi, že jsem nebyl schopen se nechat dojmout. Na konci příjemná, ale očekávaná, přetočená pointa. Film potěší, nenadchne. (06.04.2017)