Cokoliv

Woodyho Allena prilis nemusim, nevidel jsem vetsinu z jeho klasik. Ale diky shode nahod jsem uz shledl temer vsechny jeho filmy za posledni roky a musim uznat, ze me vzdy allen dokazal pobavit. I tentokrat sice hlava trestila pod navalem dialogu, ovsem vse vyvazovaly nektere genialni slovni vymeny. Allen je i na svuj pozehnany vek stale gejzirem napadu. Biggs mu vyborne sekunduje a Christina Ricci je spravne odporna. Proste prima intelektualni zabava, co pobavi a mozna i pouci. (07.04.2004)

Annie Hallová reloaded. ;-) Patřím k menšině těch Woodyho příznivců, kteří si cení víc jeho stylizovaných žánrových hrátek než rozbolavěle realistických opusů. V Cokoliv jsem navíc při nejlepší vůli nenarazil na nic, co bych z jeho starších filmů neznal. Film se ale dá chápat i jinak, než se prezentuje. Postavy Jasona Biggse a Woodyho Allena jsou de facto jedna a táž osoba, Woody je jen okoralý zkušenostmi, které Biggs teprve nevyhnutelně prožije. Setkání dvou časových rovin bez flashbacků a cestování v čase. :) To se pro mě stalo klíčem ke sledování filmu. Dívám se na Cokoliv jako na Woodyho osobní inventuru - právě to opakování všeho starého zde slouží ke konfrontaci - na čem ještě trvá, co přehodnotil atd. Nicméně si myslím, že na film je to málo. 60% (28.11.2009)

Frajerku akú si v tomto filme strihla Christina Ricciová by asi žiadny normálny chlap nechcel – klame, otvorene flirtuje a následne kefuje kedy a s kým jej to vyhovuje, bez ohľadu na momentálneho stáleho partnera. Búrlivý milenecký začiatok vystrieda sexuálnou abstinenciou, čo odôvodňuje veľmi pochybným dôvodom. Úloha jej sadla veľmi dobre a spolu s Woodym v úlohe poučujúceho skeptika a mierneho paranoika, ktorý si napriek veľmi subtílnej fyziognómii nenechá len tak srať na hlavu patrí k tomu lepšiemu z filmu. Zvyšok patrí k allenovskej klasike – intelektuálna práca a prostredie, partnerské súžitie, problémy, rozchody a spárenia, to všetko pomiešané v neveľmi vtipnom guľáši. Ako väčšina Allenových filmov - plno planého, neuroticko - vzťahového a paranoidno-hypochondrického, miestami vtipného plkania, ktoré odoznie so záverečnými titulkami, filmársky rovnaké pred dvadstiatimi rokmi ako dnes. Režisér zamrzol kdesi vo fáze nervného baliča dievčat, študujúceho Freuda. (05.09.2004)

Čím ho víckrát vidím, tím víc se mi film líbí. Allen se pokusil zaznamenat své okolí - bezvýznamné studentky herectví (Ricci), jejich hodné protějšky (Biggs) tolerující i nepřítomnost sexu (a jak jim dlouho trvá pochopit, že tenhle typ žen to jaksi potřebuje jako náhradu za průšvihy na lokálním jevišti, jenže co je doma, to se nepočítá), vyhaslé managery parazitující na možných nových tahounech (skvělý DeVito) a hlavně proměnu svého milovaného NY na docela nebezpečné město. Pak se nestaňte schizofreniky! (07.10.2008)

Podivná Allenova bilance. Naprostá většina herců v tomto snímku totiž nepředstavuje fiktivní hrdiny, ale Woodyho Allena v jeho dávných i těch budoucích (hypotetických) rolích, přesněji řečeno napodobuje strukturu jeho bytostného hereckého stylu, a celek, zosnovaný na nezajímavém dění předstírajícím příběh, tak působí naprosto bezživotně: jako by se jeden utkával donekonečna sám se sebou. Již úvodní dialogy Falka a Dobela působí jako kabaretní výstupy, při nichž se jeden komik snaží vyzrát na druhého a zbytek toto schéma víceméně variuje. Nadto půdorys a imaginace teenagerské komedie (a v jedné takové Allen objevil naneštěstí nepřenositelný talent Jasona Biggse) přebíjí veškeré pokusy o humor i drama – vše vyznívá uměle, imitovaně: pokusy o gagy obklopuje mrazivá aura, duševní stmívání vyznívá jen jak etuda ve varieté apod. Žádný mladší Allenův film jsem dosud neviděl, ale již teď se k nim blížím – pozvolna – v obavách. (10.11.2018)