Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1972 spatřila přítmí australských kin komedie Dobrodružství Barryho McKenzieho, v níž se titulní buran z jižní polokoule ocitl v Anglii na návštěvě u své tetičky Edny. Už jeho nástup na scénu stál za to – vždyť který hrdina má vlastní hudební motiv zpívaný sborem? Barry ve Velké Británii následně narážel na bezpočet stereotypů, od teplého piva až po všudypřítomnou britskou hamižnost. Z přisprostlé taškařice se stal nejnavštěvovanější australský film roku a krátce poté vzniklo pokračování podle klasického sequelového vzorce „všeho víc“. Dvojka tak začíná přesně tam, kde skončila jednička, avšak i bez její znalosti lze do rozjetého vlaku utahování si z Angličanů, Francouzů a Transylvánie bez problémů naskočit. Obě Barryho dobrodružství se hrdě řadí do kategorie ozploitation, tedy nízkorozpočtových snímků zneužívajících australského prostředí během renesance tamější kinematografie v 70. a 80. letech. Barry kulturní stereotypy protinožců vysává skutečně důsledně, o stříkající plechovky s vlasteneckým pivem tedy není nouze stejně jako o nezbytné špetky rasismu, homofobie, zvracení či pěveckých čísel. A speciální důraz je kladený i na okouzlujícím způsobem nesrozumitelný australský přízvuk. (Letní filmová škola)

(více)

Reklama

Reklama