Velká ryba

Toto je ďaľší z radu dokonalých klenotov Tima Burtona, ktorým si upevnil post môjho najobľúbenejšieho režiséra. Krásny, dojímavý, citlivý, nostalgický príbeh o neobyčajnom živote Edwarda Blooma. Muža s poetickou fantáziou a veľkým srdcom. "Big Fish" sa trocha vymyká z pomedzi ostatných snímkov tohto amerického filmového génia, ale to u mňa ešte viacej zvyšuje jeho kredit. Nádherný vizuálny aj emocionálny zážitok. ***** (28.10.2009)

Slavny Edward Bloom, velmi hladny obor, pukance visiace vo vzduchu, cas ktory musi dohnat sam seba, dievca ktore miluje narcisy, usmev Evana McGregora, polosialeny Norbert Winslow, prilis krasny Prizrak, jedna prenadherna basen, babkove divadlo v Severnej Korei, bankova lupez, morska panna, velmi zvlastna potopa, ten najkrajsi pohreb......a Velka ryba. (10/10) (10.10.2007)

Neúčelné vršení imaginace, kde celek notně zaostává za jednotlivostmi a více je rozhodně méně. Burtonův pokus o stvoření dalšího z jeho "jiných" světů tentokrát (opět) nevyšel, a klobouk dolů před americkou akademií, že s tímhle slaďákem o smiřování otce se synem vůlbec neztrácela čas. Tim Burton je mrtvý muž. (29.08.2004)

Poslední dobou mě nepřestává opouštět ona myšlenka člověku přirozené vlastnosti budovat si svou realitu. Relativizuje se mi tím důležitost oné racionální cesty, která je mi stále blízká, ale tak nějak působí příliš samolibě tím, jak si hraje na čtyř-proudovou dálnici ve světě, kde je jen jednou z mnoha prašných cest. Rybičce semtam opadávají epizodní šupiny, ale tvář rozhodně neztrácí. Burtonův civilně bizarní svět je krásnější bez pozornost odvádějích konfet a ohňostroje. To, co člověk vidí, záleží na očích, kterými se dívá, a je hlavně dáno tím, jak zhlíží. (12.06.2011)

Ňam ňam ňam... Můj nejoblíbenější Burton, film lehký jak vánek, který nenese o nic lehčí (ale o nic závažnější) myšlenku, než že fantazie je mocnější (nejen zajímavější) než suchá životní realita... To je samozřejmě dost zjednodušeně řečeno, navíc se tu objevuje další velké téma - komplikovaný vztah otce a syna. Tim se opět vytahuje se svými motivy - smrt (hlavní postava prakticky celý film umírá a pokouší se usmířit se s okolím), bizardní postavy (které zde ovšem nejsou na okraji společnosti, ale poměrně úspěšně do ní zapadají - že by nové optimističtější pojetí?), k nim přidává to nové, pro film ústřední - tj. vyprávění příběhů a cena jimi stvořeného světa... No jestli jste z mé mikroanalýzy filmu nervózní, nebuďte, nad těmito věcmi nemusíte vůbec přemýšlet... můžete film chápat jako jeden krásný, nepravděpodobný příběh muže, který měl rád život a jeho dobrodružství, výborně odehran a podbarvený nevtíravým, nezvykle veselým soundtrackem Dannyho Elfmana. Je na co se dívat, zahřeje u srdce! P.S.: Ani popáté jsem se neudržel a na konci jsem opět posmrkával... to se mi fakt nestává často... 100% (18.06.2006)