Harry Potter a Ohnivý pohár

Pokiaľ niekto nezanevrel na potterovskú sériu hneď v úvodnom filme, musí byť teraz veľmi potešený. Tak ako ja, keď už som to spravil pri knihe, čo ľutujem čím ďalej, tým viac. Rowlingovej stále, na moje prekvapenie, nedochádza para. Naopak, stále prikladá do kotla, príbeh sa stále čím ďalej, tým viac zauzľuje a aj dve a pol hodinová čarodejnícka fantasy ma držala stále v očakávaniach z ďalších scén. Vo výprave a grafike, ako aj v pestrosti deja je ťažko hľadať chybu. Azda môžem vytknúť len menej záživnú hudbu, pomerne slabší rozjazd a na štrnásťročných čarodejov, už dospelo vyzerajúcich hercov. 85%. (04.09.2007)

Když se Harry s Ronem rozkmotří a Hermionu tím štvou, cítíte, že to tak opravdu je, ne že herci pouze hrají něco, co mají ve scénáři. A to je přece skvělé. Navzdory množství akčních scén (a že jich v Ohnivém poháru je a že jsou dobré) se mi na čtvrtém dílu potterovské ságy právě tohle líbilo nejvíce. A když se dospívající kouzelníci pokoušeli pozvat dospívající kouzelnice na ples, když se učili tančit a když nakonec také tančili, bylo v tom tolik citu a jemnosti a snad i romantiky... Žádné Beverly Hills, žádný románek z Bravíčka, opravdu uvěřitelné situace. Inu, Mike Newell. Co se týče mladých herců, velmi mile mě překvapil Robert Pattinson, kterého jsem zatím v žádném filmu neviděl a který je sympaťák. Dospělý herecký ansámbl tradičně vynikající, obzvlášť pohlavkující Snape a Brumbál, který díky Michaelu Gambonovi už rozhodně nepůsobí tím unaveným stařeckým dojmem. Plus obsazení Brendana Gleesona do role Pošuka Moodyho, to byl výborný nápad, a o Ralphu Fienessovi coby Voldemortovi asi ani mluvit nebudu. Vypadá skvěle a jeho zmrtvýchvstání se co do hororové atmosféry rozhodně vyrovnalo nejtemnějším chvilkám z předchozího Cuarónova příspěvku. Závěrem jen: Skvělá hudba Patricka Doyla, John Williams si lepšího nástupce přát nemohl. (09.09.2015)

Nech sa na mna nikto nehneva, ale Harry je proste pisany pre vekovo mladsiu populaciu, a preto sa moje hodnotenie jednotlivych casti odvija prave od tohto faktu. Ohnivy pohar je ovela viac pozeratelne, ako Vezen z Azkabanu. Bolo to vtipne, ani raz som sa nepozrela na hodiny a hlavne, krasna vyprava. Je jasne, ze keby sme to mali hodnostit z aspektu filmarskeho umenia, Azkaban jednoznacne vedie. Ale bohuzial musim byt objektivna z pohladu bezneho laickeho divaka. Viac menej okrem jednotky ma ziaden Harry nesklamal. Len tak dalej. (02.09.2007)

Dalo se určitě očekávat, že nejlepší díl série o rozsahu cca 570-ti stran půjde zadaptovat jen těžko. Jako prioritní byl tedy logicky zvolen hlavní děj kolem samotného turnaje, jenže zároveň si tvůrci nedokázali odpustit nedat tam od toho ostatního aspoň něco, aby snad fanoušky nezklamali... Bohužel to se stalo hlavním kamenem úrazu, jelikož zde tedy od všeho troška sice je, ale celkově jakoby tu nic nebylo. Nic není (do)řečeno, neznalec předlohy se nechytá, drastické zkracování zásadních scén by se dalo ještě i pochopit, ale zaráží pak, že nejdelší (a paradoxně i nejlepší) scénou snímku je pro děj nedůležitý bál. Nekvalitní scénář mohla spasit již jen jistá ruka režiséra s jasnou vizí co chce natočit. Což bohužel Newell nedokázal a ani tak vděčné scény jako celé hřbitovní finále nedokázal obdařit byť jen špetkou emocí. Prostě se něco stane a jede se dál. K tomu nepomáhá ani totální zazdění hudby, které si ve filmu ani nevšimnete, což s ohledem na výtečný samostatný soundtrack také zarazí. Jediné co v Ohnivém poháru Newell zvládl je pubertální stránka a akční scény, o kterých však Potter není. Koukat se na to dá relativně v pohodě, ale až přespříliš okatě to spoléhá na značku "Harry Potter" namísto vlastních filmových kvalit. (21.11.2010)

Průšvih, co si budeme povídat. Čím jsou předlohy dějovější, tím víc vadí, že Kloves je otrok s náhubkem od dominy Rowlingové, který si nedovolí do košatých předloh výrazněji zasáhnout a udělat z nich pořádný, pevně strukturovaný příběh. Newellovi zase vyloženě sedí komediálně-vztahová poloha prostřední části filmu, jinak ale jenom popisuje, bez zvláštního smyslu pro atmosféru (viz Cuarón) či rytmus / dynamiku scény (nemluvě o celku). Ta s Voltemortem je bez debat zklamáním, což platí i o arcipadouchově designu, kde bych dal přednost eleganci romantického horroru před tímto vyholeným ošklivkou. A Radcliffe jenom potvrzuje absenci talentu a charizmatu. Možná je ale hlavní problém v předloze samotné: Rowlingová se opakuje, vývoj se omezuje na konkretizaci, zhmotňování Zla. Harry Potter jako osobnost, hrdinský mýtus se prakticky nevyvíjí, pouze se znovu a znovu dostává do dramatických vírů, které autorka buduje podle stejného mustru. Mění se pouze jednotlivosti – nositelé Zla, rekvizity, vizuální atrakce – a i zde se projevuje jisté opotřebování, resp. ucházející invence. Takže si společně s Public Enemy notuju: Don´t Believe the Hype! A Mirce Spáčilové. (04.12.2005)