Harry Potter a Ohnivý pohár

Mike Newell síce dokázal Harryho svet okoreniť humorným nadhľadom, tak príjemným u britských romantických komédií ale to je asi jediné výrazné pozitívum, ktoré nám jeho účinkovanie na režisérskom poste prinieslo. Oproti knižnej predlohe je štvrtý diel neuveriteľne poskracovaný a aj kvôli tomu mnohé scény zákonite strácajú na pôsobivosti. Niektoré, napríklad vianočný ples sú ale stále dokonalou ukážkou filmárskej zručnosti. Každopádne napriek výhradám strhujúca jazda od začiatku do konca a čas na nudu veľmi nie je. Slušný diel ale ani náhodou najlepší Harry a Newell asi fakt nebol ideálnou voľbou. (17.02.2007)

A po čtvrté Harry Potter. Série je za svou polovinou a s novým dílem opět nový režisér, tentokrát po vcelku mladém Alfonsu Cuarónovi o dost starší režisér v důchodovém věku Mike Newell. Film je opět o něco monstróznější, nežli jeho předchůdci, což lze poznat už jen z velmi efektivní scény z Mistrovství světa ve famfrpálu. Jinak nám vizuální výtvarníci opět nabízejí nové tvory, tentokráte jsou to mořští lidé a draci. Film se už blíží spíše dospělému publiku, objevují se první mrtví lidé a série začíná získávat na temnotě, což stvrzuje návrat lorda Voldemorta. Scénář oproti knize opět zcela rozdílný, tentokrát se neobjevují ani Dursleyovi. Fim má každopádně náboj a akci, a to je na něm zajímavé. Asi nikoho nepřekvapí, že jako věrný fanoušek této série dávám opět plný počet hvězdiček... (09.06.2007)

Čaj o páté s nemastnými a neslanými sušenkami, jehož největší devizou je plesová atrakce plná emocí, asociací a paradoxně i bolestné reality. Naproti tomu je hlavní dějová linie nesrozumitelná a nezajímavá, stejně jako ubohé finále, jež nám jen tak napůl evokuje osudné souboje vesmírné ságy a to nejen svými rodinnými přesahy, ale i technickým zpracováním. To však není podstatné stejně jako postava připomínající svou fyziologií Adolfa Hitlera či snad dosti jasný odkaz na hraběte Drákulu a jeho poskoka. Kde nic není, ani smrt nebere a tahle čtvrtá část velkolepé ságy je bohužel prázdnější více než by očekával i největší skeptik. Bolestné procitnutí po dvou řemeslných počinech a jedné režijní virtuozitě, které fanouškům i náhodným kolemjdoucím skutečně nepřeji. (12.12.2005)

Neříkám, že byl čtvrtý díl po celou dobu zábavný, že bych jej sledoval přikován do sedačky, ale rozhodně na mě působil lepším dojmem, než film předešlý. S blížícím se koncem je patrno, že začíná jít do tuhého a tento tísnivý pocit je dobrým předpokladem pro další snímky. Velké plus Ohnivého poháru je zobrazení lorda Voldemorta v celé jeho "kráse". (01.01.2020)

Slabé čtyři hvězdy jsou pro mě po jasně pětihvězdičkovém třetí díle zklamáním. V souboji Cuarón - Newell, Newell neobstál. Především se čtvrtou knihu narozdíl od třetí nepodařilo odpovídajícím způsobem převézt do scénáře. Zatímco v trojce působily scénáristické úpravy přirozeně, zde vede snaha odvyprávět co nejvíce na co nejmenším prostoru k dějovým skokům a nedotaženosti mnoha scén, k rychlé kumulaci zápletek, aniž byl prostor je nějak více vysvětlit či přiblížit. Hlavně mi ale dost chybělo temnější ladění knihy - kde byl důraz kladen na Harryho těžký psychický stav, poté co se k němu skoro všichni otočí zády, protože ho podezírají z podvodu - tady tento motiv trvá asi pět minut a pak je zase vše v pořádku. Podobně Harryho trápení milostné je tu zjednodušeno, že osloví dívku, ona odmítne a jede se dál - o tom, co je to za holku a co k ní Harry cítí, není ve filmu nic. Navíc i ty akční a "strašidelné" scény, které Newell akcentuje nemají onu působivost, kterou jim dokázal dát Cuaron. Například klíčová scéna v labyrintu a scéna s Voldemortem nemá ani náznak oné působivosti, když se v trojce objevili mozkomorové. S herci jsem byl víceméně spokojen, jen bohužel většina z nich měla minimum prostoru. Ani herecký projev Radcliffa mi nedělá problémy, ostatní si pak skoro neužijeme. Rupert Grint jako Ron už přestává být tím příjemným humorným oživením z prvních dílů a stává se nesnesitelným. Samostatnou kapitolou je pak několikaminutová scéna s Ralphem Fiennesem v klíčové roli Voldemorta - ne že by Ralph nehrál dobře, ale jeho postava rozhodně nemá tolik působivosti kolik by mít měla. Ještě se zastavím u hudby - Johna Williamse nahradil Patrick Doyle. Zatímco Williams přinášel díl od dílu lepší hudbu - od průměrné jedničky se propracoval k dokonalé a motivy nabité trojce, Doyleovo score je krokem zpátky. Málo výrazných motivů a hlavně když už nějaký výrazný motiv obsahuje samostatná hudba na CD, tak ve filmu je hudba použita velmi nešetrně a nezajímavě. Nejkřiklavější je opravdu nádherné love theme (na CD jako Harry in Winter), které se ovšem ve filmu objeví asi na deset sekund. (24.12.2005)