Potomci lidí

V podstatě katastrofický film, pojatý ale naprosto jinak, než co si kdokoliv pod tímto žánrem představí. Žádní hrdinové předem předurčeni zemřít, žádné televizní reportáže, žádné vysvětlování... Film nás vrhne do neuvěřitelně realisticky zobrazeného světa blízké budoucnosti, která ale není nijak přehnaně futuristická (mají v kancelářích lepší monitory, to je asi tak vše), prostě vypadá jako náš svět po pár letech anarchie. Ruiny, smog, posprejované zdi, vzpoury, žádné viditelné digitální efekty. Dokonalá forma postavená na příběhu, který v podstatě nemá prolog a konec je víc než otevřený, ale nedělá z diváků blbce, poměrně zdatně se vyhýbá spoustě klišé a z postav nedělá nadlidi. 90% (31.01.2007)

K filmom, ktoré sa vyšplhajú za dva týždne do TOP 200 zásadne pristupujem s predsudkami a dešpektom, pretože sa mi už viackrát stalo, že ma takéto supernovy poriadne sklamali. Potomkovia ľudí sú ohromujúci v atmosfére a budovaní svojho dystopického sveta za pomoci detailov akoby mimochodom zobrazovaných na pozadí aktuálnej scény (oznámenia na monitoroch, titulky na výstrižkoch, Guernica etc.). Temer všade použitá ručná kamera a dlhé zábery dávajú svetu Potomkov maximálne realistický look, avšak práve tým navodeným pocitom realističnosti si Cuarón nevedomky pletie na seba bič. V absolútne realisticky zobrazenom prostredí mu totiž podrazí nohy scenár plný nerealistických chýb, ktoré si tu musí všimnúť i najväčší adorátor tohto dielka – prečo napríklad pri úteku z farmy kým nie je naštartovaný motor nikoho nenapadne prestreliť Theovmu autu pneumatiku, prečo po výbornej scéne „zastavte paľbu“ vojaci nechajú hrdinov bez povšimnutia odísť s jediným dieťaťom ktoré videli za posledných 18 rokov, a Theov posledný veslársky výkon s jeho „malým“ handicapom je do neba volajúca scenáristická blbosť. Príbeh je skutočne veľmi jednoduchý a postavy neprekreslené (a to si ešte scenárista dovolí odpraviť dve najzaujímavejšie postavy do polovice filmu). Potomkovia napriek tomu, že dirigovať tak dlhé masové scény bez strihu vyžaduje od režiséra temer nadľudský výkon, nie sú prevratným filmom a i keď režijne trčia z priemernosti tohto filmového roka v Hollywoode poriadne vysoko, neprinášajú prakticky nič nové. 7/10 (03.12.2006)

Bravurní podobenství zániku lidstva korunují technické prostředky vyprávění. Hudba je velmi zajímavou mixáží apokalyptického chóru, nepříjemných ruchů a šlágrů, které zní přímo ve fikčním světě (z rádia a futuristické hifi soustavy). Musím přiznat, že na „Ruby Tuesday“ po shlédnutí „Potomků lidí“ už nikdy nezapomenu... Podobně účinným prostředkem je střih, který místy zcela absentuje a nechá film plynout v neuvěřitelně dlouhých a syrových celcích. Dává tak vyniknout expresivní práci ruční kamery Emmanuela Lubezkiho (mj. snímal i Burtonovu „Sleepy Hollow“). Ta dodává svým roztřeseným okem punc autenticity jak dialogickým scénám, tak akčním sekvencím, které jsou až nezdravě bezprostřední a působivé. Obrovské uznání zaslouží herecká družina v čele s výborným Clivem Owenem... není pochyb o tom, že tahle drsná maskulinní tvář je vybavena jemným vnitřním herectvím a přirozenou křehkostí, přející civilním polohám. Micheal Caine v roli Jaspera znovu dokládá, co je to sílící charisma stáří... Neznámá tvář Claire Hope-Ashitey září a bez velkých problémů se vyrovná hvězdě jako Julianne Moore. Hlavní hvězdou je ale Alfonso Cuarón, který po své potterovské anabázi konečně odevzdává práci, jež ho řadí mezi režisérské hvězdy první velikosti. Způsob, jakým pracuje s velkými celky záběrů, jakým pracuje s lidskými tvářemi, jakým graduje intenzitu filmu, jakým s minimálními prostředky navozuje atmosféru budoucího světa a způsob a jakým minimálními prostředky zrcadlí v budoucím světě rozkladný stav světa našeho, je hodný obdivu a uznání. „Potomci lidí“ nejsou planým moralizováním, ani vybičovaným katastrofickým filmem, který by se opíral o schéma a vše vypovídající symboly. Je to ve své podstatě film komorní, drsně autentický a upřímný. Na malém vzorku lidstva předkládá hrůznou vizi konce humanity, která je ve svém rozuzlení až symbolicky nadnesená... není pochyb o tom, že tohle „science fiction“ není nic jiného než mrazivá hyperbola dneška. Pro mě určitě dosavadní divácký zážitek roku. (12.11.2006)

Strhující futuristické drama s velmi nepříjemně realistickým a bohužel až příliš uvěřitelným ztvárněním drsného světa až ne tak moc vzdáleného... Po prvním zhlédnutí pln rozporuplných pocitů říkám si, že tohle si v brzké době musím prostě pustit znovu. Každopádně pak komentář nyní napsaný by asi musel být pln emocí a nekritického pohledu... D.m.s.n. jde každopádně o velmi moderně a poctivě natočený skvělý film... Více prostě až s odstupem... V rámci žánru ovšem jednoznačně 5 hvězd! (31.12.2007)

Největšími machry tohoto počinu jsou především kameraman a střihač. I když by se dalo o střihači polemizovat. On totiž tolik toho ve filmu neudělal. Všimněte si, že za celý film dojde možná ke třem, možná čtyřem střihům. Ale vlastně, méně někdy znamená více a v tomto filmu tuplem více. Mezi nejzajímavější patří samozřejmě scéna z auta a vlastně i úvodní scéna. Vše se tak odehráva v jednom záběru, že člověk úplně zapomene, že sleduje film. Jaksi ho to vtáhne do dění. Kromě této výborně stylizované kamery a promyšlené synchronizace všech zůčastněných se jedná o hutné sci-fi ze světa, kde se již nerodí děti. Něco podobného lze rovněž nalézt v románu Waltera Tevise Zpěv drozda. Potomci lidí bych bez okolků zařadil mezi top ten sci-fi filmů všech dob. (11.11.2011)