Porota

Tři je asi málo, ale na čtyři se mi jít jednoduše nechce. John Cusack tady rozhodně není za řadového porotce rozhodujícího o vině či nevině mocné zbrojařské firmy, cynický sok Gene Hackman rozhodně nepoužije jen fair principy a sličná Rachel Weisz tady rozhodně nebude jen za anonymní telefonistku. Záhadný mladík má totiž zajímavý plán a nabídne verdikt poroty jak obviněné, tak žalující straně. A divák by se mohl u filmového potomka dalšího právnického bestselleru Johna Grishama začít radovat. Jenže.. Rutinér Gary Fleder neměl úplně snadnou roli, tj. látku filmařsky zjednodušit a téma zatraktivnit, nakouknutí do zákulisí amerického právního systému není nijak „zásadní“ a ani chemie mezi divákem a postavami nijak zvlášť nefunguje, takže nakonec nám z toho vypadne docela slušné drama, na které ovšem do dalšího dne bez větších obtíží zapomeneme. (03.05.2018)

Nebudu obviňovat Grishamovu adaptaci z vykonstruovanosti, celkem s lehkým srdcem se přenesu i přes scénáristické přehmaty, kterých se takto přeplněné a překvapivě pointované snímky samozřejmě vyvarují poměrně obtížně. Za zamyšlení stojí tempo filmu, jeho gradace a plynulost, tady to podle mě občas trochu skřípalo, ale na druhou stranu film nabídl řadu nejen efektních, ale i působivých míst. Režijně by mu možná slušel uměřenější přístup, asi by neuškodil i větší prostor pro představení postav a vykreslení jejich charakterů nejen ve "všeříkajících" maličkostech - Hackman analyzuje neworleanského taxikáře - ale i v poodhalení jejich škrobených slupek, což by se u Hackmanovy postavy právníka zvyklého vyhrávat, aniž vlastně ví, proč by vyhrávat měl, která asi zaujme nejvíc konsistentností svého vylíčení (dobře, čestný a idealistický Hoffmanův advokát působí taktéž konsistentně, ale byl přece jen upozaděn a může nabídnout jen příjemné uměřené herectví), vyloženě nabízelo pro prohloubení příběhu. Hlavní hrdinové Johna Cusacka a Rachel Weisz jsou pak zahraní efektně a věrohodně, jenomže je vyloženě sráží klasická bolest moderních mainstreamových dramat - totiž tah na co nejpřekvapivější pointu, která jejich charaktery obrátí naruby, což sice v divákovi vyvolá silnou emoční odezvu, ale na životnosti a lidskosti to samotným charakterům nepřidá ani zbla. (17.04.2008)

Jedno z několika filmových zpracování knih mého oblíbence Johna Grishama. Jeho thrillery prostě žeru a i tady asi platí, že knížka je lepší než film. Což ale neznamená, že tento snímek zatracuju. V první řadě exceluje Gene Hackman, jemuž role jednoznačně sedí. Hoffman neměl tolik prostoru, aby něco většího ukázal, John Cusack v mých očích předvedl solidní výkon, ačkoli ho obecně mezi své oblíbence nepočítám a je mi tak nějak ukradenej. Dějová linka se dá počítat do kolonky "neotřelé" a poměrně spolehlivě vás drží až do konce více či méně v napětí. Našel bych určitě několik lepších filmů z právnického prostředí, avšak to mi nebrání dát tomuto 80 %. Oblíbená část- Cusackova odpověď Hackmanovi na konci filmu, jak získal tolik porotců (08.06.2010)

Film, zasvěcený procesu jedince s gigantem zbrojního průmyslu. Film o porotě a o machinacích v soudnictví. Pro tenhle kousek mám zvášť slabost. Cusack a Weisz jsou výborní a Hackman dokonalý záporák. Bavil jsem se od začátku do konce a nejspíš si koupím i knihu, která je prý o dost zdařilejší. Krásných 80% (23.12.2011)

Takže co? Gary Fleder se pokouší rozehrát skutečně velmi rozsáhlou paletu témat, žongluje s pojmy jako je spravedlnost, svoboda, odpovědnost, patriotismus, soucit, pomsta, a ještě s několika dalšími. Jenže dvě hodiny filmu nejde srovnávat s šíří, s jakou obvykle John Grisham své romány rozepisuje. Porota je film velice nevyrovnaný a nerozhodně působící, občas sama sebe zcela nevhodně pojímající. Scéna výběru porotců asi není zrovna etalon dramatičnosti, že ano. Ne tak podle Gary Fledera - ten se vás zběsilými prostřihy a dramaticky gradující, avšak nepříliš zajímavou hudbou Christophera Younga (který je, abych mu nekřivdil, schopen i velkého výkonu, viz Ostrovní Zprávy) pokusí přesvědčit, že jde o větší nářez než když schytáte během druhé třetiny pět fíků, jako se to v noci na dnešek povedlo Detroitu na ledě Nashville Predators (jen tak dál, kluci;)). Výsledek téhle snahy vám snad líčit nemusím... "Šokující" pointa by tak v rukou někoho schopnějšího mohla mít na diváka daleko větší efekt než jakého je schopen ten zablívací minirozhovor tria Cusack-Weiszová-Hackman v závěru filmu. Když už chcete být šokující, nemělo by být pět minut před velkou scénou vyhlašování rozhodnutí poroty jasné, co se uděje. Ano, je to bezpochyby novátorské, ale taky velmi, velmi hloupé. Kdyby celý film, který se od začátku snaží celkem zdařile nést v duchu vší té špíny a sprostoty, kterou může v dnešní době s ledovým klidem zákonného a ústavního způsobu posvěcovat to směšné cosi jménem porotní systém, když se toho někdo chopí s takovou vervou jako Gene Hackman, neměl by tuhle svou nejtvrdší devizu pohřbít v už stokrát viděných scénách idealista vs. sobecký pragmatik. Když už se vám na několika místech povede dosáhnout toho, že se divákovi při představě té nevidomé vznešené dámy a toho, že JI má reprezentovat porota, obrací kufr, nemá to zazdít slzící vdova pouštějící před soudem video z narozenin. Když už si nasadíte mezi porotce někoho, kdo slibuje přinejmenším oživení děje, neměli byste ho po pěti minutách nechat sedět až do konce filmu se zavřenou pusou. A co mě osobně dohnalo k smíchu - když už máte namachrovaný tým špecialistov na všechno od elektroniky až po čištění bot, neměla by se vaše pravá ruka ptát odkud že se bere ten seznam kandidátů na porotce. Zkrátka a dobře, buď pořádně natočené, zcela a naprosto děsivě strhující (především psychologické) drama ze soudní síně, ne nutně končící "dobře" NEBO pořádně natočenou akční záležitost, jejíž hlavní hrdina třeba chrání porotce až do posledního dechu a happy endu. Takovýhle dům na půli cesty ale opravdu ne-e. 60% a šlus. (26.11.2006)