21 gramů

Bolestivá Rubikova kostka, jejíž kousky poletují plátnem na přeskáčku a každý dílek, který zapadl na své místo, rve maso až do krve. Časová diskontinuita dala silnému příběhu zvláštní netrpělivé kouzlo, protože zatímco režisér VÍ, ale nás nechává objevovat. Co je víc než příběhová hra s divákem a intenzivní herecké výkony? Nesnesitelná lehkost a tíha bytí vyjádřená v jednadvaceti gramech a v jemném filtru zachycení tisíce maličkostí, které běžným všednodenním okem nevidíme, ale pod Alejandrovou lupou jsou náhle určující. A přesto není překročena ta neviditelná hranice mezi vykonstruovaností a promyšleností. 9/10 (27.08.2007)

Alejandro González Ińárritu potvrdil po Amores perros pověst jednoho z nejlepších a nejtalentovanějších režisérů současnosti. I jeho druhý celovečerní film se skládá z mozaiky několika příběhů (tyhle typ filmu mám čím dál tím radši), které do sebe začnou každou minutou zapadat více a více. Příběh o životních bolestech, spravedlnosti a odpouštění je natočen mistrovsky a působí neobyčejným dojmem, který vás donutí přemýšlet nad životy postav. Herecké výkony jsou naprosto dominantní a nezapomenutelné, hlavně Benicio Del Toro, který si společně s Naomi Watts vysloužil nominaci na Oscara. (10.02.2008)

Až budete mít pocit, že vše kolem je úžasné a nic vám nechybí a budete to chtít trochu vyvážit, pusťte si tento film. Jednak vnesete kus pořádné deprese do svého prosluněného života a jednak uvidíte opravdu skvělý film. Příběh je skutečně dost temný, smutný, depresivní, ale na druhou stranu také poměrně jedoduchý - nicméně... Nicméně je natočen tak originálním způsobem, že se z něj stává jeden z nejzajímavějších filmařských počinů za poslední dobu. Ano mám na mysli to časové zpřeházení scén. Režisér tvrdil, že nestříhal jednotlivé scény chronologicky, ale podle momentální nálady, která je v té které části filmu. A ono to sedí celkem přesně. To nejsou hrátky s časem a la Pulp Fiction, kdy se souvisle odvyprávěl jednotlivý příběh a pak jen tyto celé povídky byly poskládány nechronologickým způsobem. Zde skutečně vidíte jednotlivé SCÉNY zpřeházené - je to sled střípků, mozaika, kterou teprve musíte pozorně ve své mysli složit. Není to ovšem žádný logický hlavolam a la Memento, jde tu především o pocity, stačí jen film sledovat a scény začnou postupně dostávat nové významy a alespoň u mě to fungovalo na sto procent. Vždy byl naznačen kousek, který dostal smysl později a zároveň byl vodítkem pro příští vývoj. Svědčí o velkém talentu režiséra, scénáristy, střihače, že poskládali ty kousíčky příběhu tak, že to nakonec funguje. Další výrazným bodem tohoto filmu jsou herecké výkony, které jsou začasté vynášeny do nebes a v zásadě zaslouženě. I ony mají velkou zásluhu na silném vyznění mnoha scén. A jelikož byl film v tom, co vyprávěl tak silný, měl jsem na konci pocit naprostého emocionálního "vyždímání" a deprese, že jsem si pro zklidnění mé mysli musel bezprostředně poté pustit jakýsi primitivní výmaz mozku ve formě bezduchého akčního filmu. :)) (To nevím, jestli je tedy dobré doporučení, ale pokud jste trochu silnější povahy, pak neváhejte) (20.09.2005)

Zpřeházené řazení scén mě napřed trochu mátlo, ale když si uvědomíte, že dějově se ubíralo několika směry a taky že v životě jsou okamžiky, které se s odstupem času zdají významnější, zatímco jiné se rozplynou, aby někdy opět vytanuly, když přijde někdo další, do jehož skládanky života správně zapadnou, tak to mělo svůj význam a ne, že to byl jen režiserův emancipovaný pokus o "cool" střih. Přestože plný bolesti, tak nádherný příběh, který působí drtivě autenticky, mistrovsky zahraný. Benicio Del Toro hraje tak, že se musíte nutně zamýšlet nad bolestí toho chudáka. Jenže tak a "takové" hrají vlastně všichni. (06.02.2005)

9 / 10 Zatiaľ čo pri Amores Perros som si bol maximálnym hodnotením stopercentne istý, pri tomto formálnom pokračovani to tak celkom nebolo. Počas jeho sledovania som mal totiž veľmi nepríjemný pocit, že celé to rozbitie časovej súslednosti príbehu bolo už len čisto samoúčelným ťahom - Ińárrituovi to pri jeho predchádzajúcom filme vyšlo, tak prečo to tak nespraviť ešte raz, no nie? Aby sme sa rozumeli, ešte stále ide o veľmi kvalitný snímok, ktorý vás chytí a nepustí, kým sa neprehryziete až do jeho trpkého konca, no faktom zostáva, že 21 gramov už nepôsobí tak živelne a bezprostredne ako režisérova prvotina. A to je veľká škoda. (16.12.2005)