21 gramů

No zas takova bomba, jak to podle hodnoceni vypada, to neni, ale tak trochu jsem to cekal, protoze me moc nebralo ani Amores Perros, nicmene i presto muzu rict, ze se jedna o kvalitni drama. Film stoji na vykonech trech hlavnich protagonistu, protoze co si budem nalhavat, podobnej pribeh uz tu byl vickrat, takze vyvoj postav se da lehce odhadnout a celej film je vetsinou predvidatelnej. Reziser si to zrejme uvedomil a aby film udelal zajimavejsi, tak vyrazil strihace a film dal zrejme sestrihat bezdomovcum, takze se tady bez ladu a skladu stridaj jednotlivy casti zivotu trech hlavnich postav a obcas to jsou ani ne minutovy segmenty, pricemz obcas se clovek ztrati a obcas ta scena nema takovej ucinek, jakej mit mohla, protoze sice vidime, jak je nekdo naprosto na dne, ale nevime proc, takze to vyzni krapet do ztracena. Ale i tak se da vcelku slusne orientovat diky jednoduchymu pribehu. Skoda, ze v druhy pulce ustupuje postava Benicia do pozadi, ten mi prisel ze vsech tri nejlepsi. Sean Penn je jako vzdy skvelej, akorat obcas se tvari krapet moc vymastene. A Naomi podava standartne peknej vykon, navic tu ukaze kozy. Celkove se nejedna o nejaky prelomovy dilo, ale diky kvalitni rezii a skvelejm hereckejm vykonum stoji film za skouknuti. (03.12.2007)

Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. (28.03.2004)

Až budete mít pocit, že vše kolem je úžasné a nic vám nechybí a budete to chtít trochu vyvážit, pusťte si tento film. Jednak vnesete kus pořádné deprese do svého prosluněného života a jednak uvidíte opravdu skvělý film. Příběh je skutečně dost temný, smutný, depresivní, ale na druhou stranu také poměrně jedoduchý - nicméně... Nicméně je natočen tak originálním způsobem, že se z něj stává jeden z nejzajímavějších filmařských počinů za poslední dobu. Ano mám na mysli to časové zpřeházení scén. Režisér tvrdil, že nestříhal jednotlivé scény chronologicky, ale podle momentální nálady, která je v té které části filmu. A ono to sedí celkem přesně. To nejsou hrátky s časem a la Pulp Fiction, kdy se souvisle odvyprávěl jednotlivý příběh a pak jen tyto celé povídky byly poskládány nechronologickým způsobem. Zde skutečně vidíte jednotlivé SCÉNY zpřeházené - je to sled střípků, mozaika, kterou teprve musíte pozorně ve své mysli složit. Není to ovšem žádný logický hlavolam a la Memento, jde tu především o pocity, stačí jen film sledovat a scény začnou postupně dostávat nové významy a alespoň u mě to fungovalo na sto procent. Vždy byl naznačen kousek, který dostal smysl později a zároveň byl vodítkem pro příští vývoj. Svědčí o velkém talentu režiséra, scénáristy, střihače, že poskládali ty kousíčky příběhu tak, že to nakonec funguje. Další výrazným bodem tohoto filmu jsou herecké výkony, které jsou začasté vynášeny do nebes a v zásadě zaslouženě. I ony mají velkou zásluhu na silném vyznění mnoha scén. A jelikož byl film v tom, co vyprávěl tak silný, měl jsem na konci pocit naprostého emocionálního "vyždímání" a deprese, že jsem si pro zklidnění mé mysli musel bezprostředně poté pustit jakýsi primitivní výmaz mozku ve formě bezduchého akčního filmu. :)) (To nevím, jestli je tedy dobré doporučení, ale pokud jste trochu silnější povahy, pak neváhejte) (20.09.2005)

Pozliepaná útržkovitosť deja a spoľahliví herci vo filmársky zručne odvedenom, dramatickom príbehu niekoľkých ľudí spojených jedným nešťastím. Hlavné postavy konajú príliš emotívne, zrejme s cieľom zapôsobiť na diváka a odviesť tak pozornosť od vykonštruovanej zápletky. Drámu o vine a pomste som nenašiel, nudný mozaikovito dramatický štandard áno. 50% (14.03.2005)

Psychologické drama od režiséra Alejandra Gonzálese Iñárritu. Skládanku si začínám dávat dohromady s vývojem děje, kde Iňárritu divákovy postupně odkrývá přesně tolik, aby neukázal příliš mnoho (stupňoval drama) a na druhou stranu během filmu diváka neztratil (bez vynechání menších detailů). Sean Penn, Benicio Del Toro a Naomi Watts se skvělým hereckým výkonem v hlavních postavách, kde mají své minulosti, současnosti a budoucnosti v příběhu vlákna v kterých jsou uvedeny jako nelineární fragmenty, které přerušují prvky celkového příběhu - všechny bezprostředně přichází k sobě a splývání jak příběh postupuje. (12.11.2011)