Inspektor Max

Guilty pleasure roku 2018. Je to tak trapný, až je to zábavný. Sledování tohoto seriálu začalo jako recese, ale s přibývajícími díly to naši rodinu začalo celkem bavit. Pitvořící se Kukura má takové zvláštní kouzlo a kvalita jednotlivých epizod se postupně zvyšuje. Některé díly z druhé poloviny obstojí i jako solidní kriminálky. Na to, že jsou v každé epizodě alespoň 2 Kukurovy tanečky, je to místy docela temné a drsné (postavy umírají jedna za druhou). Líbila se mi také přítomnost hlavní dějové linie, která se táhne celým seriálem od prvního dílu až do toho posledního. Inspektor Max má zkrátka osobitý styl (nedá se to popsat, to musíte vidět) a já ho rozhodně vyměním za všechny Policie Modravy, Specialisty, Poldy a Kriminálky Anděl. A teď mě omluvte, jdu si pustit Duchoňa. (18.08.2018)

Rozverná, veselé, barevné, hravé krimi s rozverným kriminalistou ve sporťáku a barevném saku. Samotné krimipřípady jsou jednoduché, někdy přitažené za vlasy, takže těžiště tkví spíš ve vtipných situacích, vtipné to občas i je, ale první díly sráží trapnost, oplzlost, přeakčnělost a ikdyž jsem první díl brutálně přestřelil v hodnocení, s nástupem Márie Havranové se to trochu uklidnilo do rozumných mezí a poslední čtyři díly se mi zdáli kvalitní oddechovkou na úrovni aspoň Poldy s Matáskem. (18.04.2018)

Nesmyslná blbost, nejhorší z kriminálních seriálů za spoustu posledních let. Přehrávání herců. "Řešení případů" je naprosto nereálné. Píšu po shlédnutí deseti dílů, a kdyby na konkurenčních televizích bylo něco trochu dívatelného, tak bych od druhého dílu tuto slátaninu nesledoval. I tak to mám zaplé jen jako kulisu. Kdo nesledoval o nic nepřišel. (25.04.2018)

Srágora. Neskutečně trapná hlavní postava úchylného dědka, Kukury je mi líto, nesmyslné chování postav a procesů a světa kolem nich se dějících. Někdy po polovině se to trochu zvedne a alespoň vyšetřované zločiny jsou zajímavější, ale pak se to zas zvrhne do osobní roviny a poslední díl tu má aktuálně červené hodnocení jen proto, že to už konečně skončilo, jinak díl samotný to celé vrátil zas zpátky do kelu. Kdo může, na tohle raději zapomene. (21.06.2018)

Rozpačitý začátek a hodně svérázná postava Zoliho, na kterou si člověk musí chvíli zvykat, sice nevěstili žádný zázrak, ale díky postupně rostoucí kvalitě, zejména pak ve druhé polovině, kde vyprávění v podstatě přechází od jednotlivých případů naplno k jediné pojící lince, a v samém závěru, kde najednou přestane veškerá legrace, to nakonec není tak zlé. 50 % (05.05.2018)