1983 (E10)

Popravdě řečeno, čekal jsem víc. Motivů, se kterými se dalo pohrát, nabídly předchozí díly víc než dost, takže ten závěr mi přišel trochu banální. Jistě se nad tím dalo popřemýšlet více. Některé vědomosti získané v kómatu k něčemu byly, některé nikoliv a některé zázraky byly až moc zázračné. A při vzájemném účtování Šejby s Kratěnou jsme se ocitli kdesi ve filmu Kristián. (28.01.2022)

Důstojné zakončení jednoho z nejlepších českých krimi seriálů posledních let. Jak část v osmdesátym třetím, tak ta v současnosti nezklamala. Neužil je fakt skvělej (taky vám občas připomíná Pavla Kříže?). Celkově se to všechno hezky vyřešilo, ikdyž vlastně ne. Byl tam? Nebyl? No, zkrátka a dobře doufám, že podobně kvalitní seriály budou v naší televizi čím dál častěji. Čest, soudruzi. (06.03.2017)

Poslední díl rozhodně nepatří k nejlepším momentům seriálu a trpí podobnými neduhy jako první díl. Současnost tomuto počinu rozhodně nesluší a poslední díl vyznívá hodně uspěchaně, nesourodě a přitaženě. Přesto je to krásná tečka za jedním z nejlepších seriálů posledních let. Navíc Trojan zahrál jednu ze svých nejlepších rolí a i příběh jeho postavy Plachého patří k tomu nejsilnějšímu, co Svět pod hlavou nabídl. Vlastně je škoda, že je konec a druhá série nepřichází v úvahu. (09.03.2017)

Po neskutečném stupňování napětí až do devátého dílu jsem byl zvědav, jak to v desátém díle vše skončí. Očekávání bylo veliké a taky bylo jasné, že za jednu hodinu se toho moc stihnout nedá. A taky to tak dopadlo. Rok 1982 zůstává brzy za námi a vracíme se do současnosti, kde už celková atmosféra filmu není taková, jako byla v éře komunismu. Ale i tak se celkem dost projasní a vysvětlí a veškerý pobyt v časoprostoru dostává smysl. Slušný závěr, který sice nevyšperkoval výtečný seriál, ale slušně jej uzavřel. (07.03.2017)

Tak to nakonec nebyl příběh Filipa Marvana, ale především Martina Plachého, který jsme těch deset dílů sledovali, protože Filip, jak se i dalo čekat, v žádné minulosti nepobýval. Na prvním a posledním dílu série si bylo možné všimnout, jak nevděčná je současnost. Stačí totiž pár uniforem, několik takřka muzejních vozů, socialistický šatník a všichni jsou spokojeni, jak ten seroš hezky šlape. Nostalgie (i ta temná) a návrat do minulých let přináší kouzlo, které je vděčné. O to nespravedlivěji pak vynikne hodnocení první epizody, která určitě nebyla horší než ta poslední. Ale chyběla jí jistá citová vazba, kterou si divák zatím stačil vybudovat. 3,5* (07.03.2017)