Krátký film o lásce

Ač je samo pohrávání si s „pohledy“ jednotlivých postav i samotných diváků velmi důmyslné (až geniální), jádro toho, o čem celý film pojednává je vlastně ukryto v několika málo větách uprostřed. Hlavní ženská postava (umělkyně) se ptá hlavní mužské (chlapec): „Proč mě vlastně sleduješ?“ „Protože vás miluju. Opravdu vás miluju.“ „A co... co chceš?“ „Nevím.“ „Chceš mě políbit?“ „Ne.“ „Chceš jít se mnou... Chceš se se mnou milovat?“ „Ne.“ „Třeba bys se mnou chtěl někam jet...“ „Ne.“ „Co teda chceš?“ „Nic.“ Zatímco si umělkyně plete lásku s výměnou něčeho za něco (převážně v oblasti sexuální), hlavní hrdina jí nabízí sebe sama bez jakýhkoliv podmínek. Tím se situace vykreslená zpočátku obrací na konci naruby. Chlapec sledující ženu vypadá osaměle, protože nemá žádnou partnerku. Ve skutečnosti je však mnohem osamělejším člověkem umělkyně, protože celý život netuší, co to vlastně opravdová láska je. (25.01.2017)

S citem natočený příběh o neopětované lásce. Film na mě zapůsobil o něco méně než předešlý Krátký film o zabíjení. Problémem pro mě byla změna optiky vyprávění, která se v poslední třetině filmu přesouvá z titulní mužské role na tu ženskou, která už však nemá dostatek času (vzhledem ke své stopáži) nás nějak výrazněji citově zasáhnout. Až na tuhle maličkost se mi film líbil___S odstupem času musím udělit maximum. Kieslowskeho variace na "Rear Window" si vystačí s minimem dialogů a sází na čistou filmovou řeč a jemnou poetiku. 10/10 (10.03.2009)

Citlivý film o jednom nesmělém mladém samotáři a jeho zálibě, která by se mohla zdát být úchylkou, a za níž je potrestán - tedy: potrestá se sám. Protagonisté se možná chovají poněkud vyhraněně, ale ostuda, zklamání a pocit zneužití si mnohokrát žádají vyhraněné jednání. Jen ten konec mi přišel useknutý...škoda...ale možná to tak mělo být. (16.02.2009)

Krátký film o lásce má podobné pozadí jako Krátký film o zabíjení. Pořád jsme v tom stejném depresivní socialistickém polsku, kde vládne zejména šedá. Teplé a veselé barvy zde skoro nenajdete. Ono se není ani čemu divit, ten film totiž není moc veselý. Spíš naopak, je smutný, ale narozdíl od "Zabíjení" skýtá v sobě tolik naděje. Naděje na happy end, na změnu života a hlavně na lásku. Sice se zde jedná o lásku, tak trochu postavenou na hlavu, ale pořád je její podstata stejná. Láska nenaplněná, toužebná, hravá, despotická, obsesivní, mateřská anebo ryzí a čistá. To vše se vešlo do jednoho špinavého sídliště kdesi v Polsku. Stejně jako Zabíjení otřáslo mou dušičkou, to samé se povedlo i tomuto filmíku, ovšem zde zcela v pozitivním slova smyslu. (24.01.2007)

Krásny príklad na to, ako sa dá citlivo, veľmi zaujímavo a na vysokej umeleckej úrovni spracovať aj taká chúlostivá téma, akou je 6. prikázanie z Dekalógu. Vo filme sa skrýva posolstvo, že toto prikázanie nás neochudobňuje, ale naopak - obohacuje. Chráni nás totiž pred egoizmom a pred zužovaním lásky len na fyzikálne procesy v človeku. Učí nás, že láska je oveľa viac, že láska je byť oporou pre toho druhého, spolucítiť s ním a v žiadnom prípade mu neubližovať, ani slovami, ktoré môžu narobiť veľa zla. (01.02.2007)