Záře

Hicks fantasticky zvládá přechody mezi lehce depresivní atmosférou Davidova rodinného krbu a naopak naději vzbuzující náladou pokaždé, když se hlavní postava ocitne v okolí piana/klavíru či ještě lépe za ním. Konečný výsledek je tak zručně namíchaný (a zahraný - Rush ftw!, ale nerad bych opomenul Taylora a Muellera-Stahla), že dokáže u člověka vyvolat nebývalý nápor životního optimismu. A to je občas k nezaplacení. (31.05.2011)

Velice zajímavý snímek o geniálním pianistovi, kterému jeho despotický táta bránil v dalším vzdělávání a tak vzal problém do svých rukou a rozhodl se utéct a postarat se o sebe sám. Bohužel problémy v rodině a obrovská láska k hudbě ho doženou až za hranice normála. Geoffrey Rush podal naprosto ojedinělý výkon, o kterém se nemá cenu rozepisovat, to se musí vidět. Myslím, že Oscar pro Rusha je naprosto neoddiskutovatelný. Bohužel musím říci, že jsem viděl lepší životopisné snímky a kromě výkonu Geoffreye Rusha mě nic jiného nějak vyjímečně neoslovilo........ (11.03.2008)

Klasický životopisný film o podivném géniovi, chtělo by se říct po přečtení obsahu... Jenže chyba lávky. Naštěstí! Záře je hned v několika ohledech neobvyklá podívaná. Zaujala mě hlavně tím odlišným nehollywoodským podáním příběhu - scénář mě nenutil mít automaticky soucit s hlavní postavou, nenabádal mě, abych nenáviděl Davidova otce, k ničemu mě nevedl, nepokoušel se ze mě ždímat slzy. Naopak nechal všechno na mém uvážení, ať si udělám vlastní obrázek a dívám se dál. Velmi osvěžující. Druhou neobvyklou věcí je výkon Geoffreyho Rushe. Ve filmu se dohromady objeví na nějakých čtyřicet minut, přesto hraje tak mistrovsky, že nemůže být pochyb, že právě jeho role je ta hlavní. Zkrátka září. No a v neposlední řadě nemůžu pominout režii, protože na scénu s Rachmaninovovým koncertem pravděpodobně nikdy nezapomenu. (11.07.2015)

Přes obdivuhodný výkon Rushe a stabilně vysoký standart Mueller - Stahla mi u Záře chyběla komplexnější pojetí, přitom pro příběh zásadní vztah otce a syna je zpracován bezchybně a doléhá na své hrdiny potřebnou váhou. Trochu jsem byl překvapen kolik stopáže Scott Hicks věnoval Davidovu dětství a naopak o jeho dospělá léta je divák částečně ošizen a snímku to z jeho působivosti ubírá. 105 minut je prostě málo a já se chtěl dozvědět více. Enormní Rushovo klavírní nasazení ale přebijí většinu nedostatků a Záři dodává potřebný lesk. Zarážející ovšem je, k jakým kravinám se Scott Hicks od tak ambiciózního kusu po téměř dvaceti letech propracoval. 75% (03.12.2012)

Asi potřebuju nějaké to citové vydírání.....zůstal jsem zcela chladný, přitom ten příběh o těžkém osudu hudebního génia čelícímu magoru otci a šílenství měl potenciál možná větší než Čistá duše......ale rejža to naprosto zvoral, i scénárista...prostě špatně natočený film, který ve výsledku nudí....Rush a Oskar??? za co proboha??? (21.11.2017)