Ten den přijde

A máme tu další hodně veselej kousek z první 300stovky. Tenhle je uplně jasných 5 hvězd. Filmy z podobných ůstavů jsou dycky hodně smutný a drsný. A hlavně jich není uplně moc, ale většinou stojej za to. Příběh dvou bratrů mě dostal a na závěr i dojal (něco ve stylu společnost mrtvých básníků). Je fajn občas si skouknout "komorní" film, ve kterých není mraky efektů a taky mraky mrtvejch. Tohle je stará dobrá šikana na chlapeckým sirotčinci nebo jak se těmhle barákům říká. Věřím tomu, že se něco podobnýho určitě děje pořád. Holt, někdo to štěstí má a někdo bohužel nikoli. Já sem si to střihnul skoro celý s Elišákem, takže 3/4 filmovej zážitek. Ale pecka! (21.10.2018)

Dánové se vždy dokáží pochlubit nějakými zajímavými filmy. Nejednou vzešel ze Skandinávie naprosto skvělý film a vidím to dost i poslední dobou. Zde jsem ani nevěděl do čeho jdu. Nu a měli jsme zde Shawshank po Dánsku a z dětského domova, což je od pravěku symbolem utrpení. Nicméně asi se nedá říct, že bychom koukali na Shawshank. Logicky. Ale z mého úhlu pohledu šlo o zajímavý, ale pro mě nepříliš ucelený film. Příběh jasný, poselství a všechno ostatní je v pořádku. Ale nebylo ve filmu něco, co by mě naprosto jasně uchvátilo a nebo by mne jenom bavilo sledovat od začátku do konce v nadšení. Plus k tomu Lars ukazuje, že je málo viditelný starší brácha, který ale určitě má co nabídnout. I když tato jeho role byla mrazivá. (11.04.2020)

Uff, další dětský domov, další tyranie. Tentokrát se v něm ocitnou dva sourozenci a oba tam téměř přijdou o život. Dánové tato dramata umějí na jedničku. Ale včerejší německý Freistatt mě oslovil o chlup víc. Tento film je více o dětech, mladšímu bratru je kolem 6-7 let. Jeho starší bratr se pokouší ho chránit, ale nakonec se situace úplně obrátí. Předčasně dospělé děti čelí nelítostnému režimu v sirotčinci i v zemi a všeho schopným úřadům. (23.03.2017)

Dánští filmaři mě opět nezklamali. Naprosto odporný, hnusný, nervy drásající snímek, bohužel (!!!), natočený podle skutečných událostí, nehodnotím plným počtem jenom kvůli tomu, jak realisticky a nekompromisně divákovi předkládá, co se v dánských dětských domovech v šedesátých letech dělo. Násilí na dětech a mladistvých, násilí, které si tito nakonec začnou na sobě páchat navzájem sami, bitky o jídlo, manuální dřina, veřejné ponižování, znásilňování, žádné východisko... Díkybohu aspoň za ty sny. Sny, které člověka dokáží udržet nad vodou, které mu dají sílu sebrat odvahu a zabojovat z posledních sil. A za trošku obyčejného, lidského štěstí, které v tomto případě nakonec vedlo k vysvobození... Přesto je jasné, že bytost, která si prošla takovým peklem, se nezahojí už niky. Velmi krásný film, a snad bude tento následující spoiler berličkou pro další diváky, kteří budou jistě mít co dělat, aby film dosledovali: s dobrým koncem. (15.11.2018)

Slova jsou u podobného filmu vcelku zbytečná, psát tu něco o typické severské naléhavosti, o dramatu, které zalézá pod kůži či o slzách, jež  se při sledování derou na povrch, nemá moc smysl a trochu to devalvuje zážitek, pro který jsem si vymyslel vlastní název. Mlýnek na emoce, jehož drtivý kolotoč cítím ještě teď při psaní komentáře. Krutý a přitom krásný film, kde celou dobu víte, že to dobře neskončí, ale nepřestáváte doufat. Pětihvězdičkový zásah. (11.01.2023)