Seabiscuit

Příběh tří mužů, které spojil osud jednoho koně. Děj snímku, který se nesoustředí jen na zmíněnou trojici, ale hledá i souvislosti s dobou ve které se příběh odehrává, nikam nespěchá a proto mi přišel chvílemi až příliš zdlouhavý. To ovšem nic nemění na faktu, že si nepamatuji film odehrávající se v prostředí dostihových závodů, který by měl tak vysokou úroveň zpracování jako právě "Seabiscuit". Fandům do koní nelze nic jiného než DOPORUČIT. Svého favorita si v tomto filmu najde každý. Já jsem ho našel v Chrisu Cooperovi. (16.07.2004)

Opravdu nádherný film, nejedná se o klasické sportovní drama, ale má to něco navíc. Už od malička mám blízký vztah ke koním, takže je jasné, jak moc mi tento film padl do noty. Nejvíce mě ale zaujal styl režiséra Garyho Rosse, tento "starý" styl vyprávění mám opravdu ráda a strašně mi chybí v dnešních filmech, takže když na podobný film narazím, jsem neuvěřitelně šťastná a vždy ho ocením. Stopáž možná mohla být o kousek kratší, ale zase na rozdíl od většiny tady bych asi neměnila nic na první půlhodině. Pro mě byla silná, vykreslila nám hlavní charaktery a nechala nás nahlédnout do období hospodářské krize. Výborné herecké výkony všech zúčastněných. Seabiscuit je upřímný lidský film s nádhernou výpravou a kamerou. Nemusí se líbit všem, mě se ale dotkl. (05.11.2011)

Jeden z nejlepších sportovních filmů, který nepřekvapí, ale jeho plusy jsou někde jinde. Především zaujme už jen netradičním námětem (který přece jen není moc obvyklý), perfektní výpravou a samozřejmě skvělými výkony celého hereckého ansáblu (koní nevyjímaje). Redovi, Seabiscuitovi a spol. nejde jinak než fandit :) Ten konec mě jednoduše dostal... (26.01.2008)

Famózny film ignorujúci klišé, ktorý vôbec nenudí. Brilantné herecké výkony a bravúrne postavy dodávajú tomuto excelentnému a originálnemu príbehu šmrnc. Príbeh koňa ako nebol načrtnutý nikdy. Plný emócií a napätia ... no dobre, dobre - a teraz seriózne. Moje znalosti o koňoch sa obmedzujú na pojmy: kôň, stajňa, dostihy, džokej a disk-džokej. Kone idú totálne mimo mňa a vtedy keď chcel režisér vyvolať pocity nadšenia z koňa, ja som iba znudene čumel na TV. Vtedy keď na obrazovke prebehol famózny kôň, pre mňa to bol iba kôň. Kiežby len to! Seabiscuit je oscarovka - a to čo si pod tým predstavíte vy, je len na vás. Pre mňa je to film podľa obohraných klišé a plný sentimentu pre 80 ročných akademikov. Kde už v úvode je jasné, ako sa to skončí a záverečný famózny beh dvoch kripľov (koňa a džokeja) u mňa vyznel smiešne. Absolútna impotencia vyvolať nejaké pocity - dostihy neboli vôbec napínavé. Jediná inovácia je asi tak charakter postáv. Bežne tam býva zlý majiteľ koňa, zlý súper-najlepší džokej. Tu je to inak - všetci sú strašne idealizovaní. Ach jaj - ďalší sentimentálny oscarový blábol, na ktorý sa síce dá pozerať, ale druhých 141 minút života mu už asi neobetujem. (24.09.2006)

Základní poselství snímku poněkud rozmlžuje podivná roztříštěnost snímku, která zároveň anatomizuje ústřední příběh a umenšuje prostor pro diváka. Pásmo dokumentárních vložek smíšených se sondami do příkladných sociálních realit a s obrazy v pozicích nepřímých charakteristik, elipsami (rafinovaně redukujícími život na sled sociálně podmíněných kroků) a nepochopitelně i zcela anorganickými scénami, které brání, aby film promluvil zpříma a ke komukoliv. Koho asi tvůrcové mínili oslovit současně scénou z nevěstince, dostihovými závody, meditativním usebráním u ohně, historickými komentáři a revokacemi dětinství většiny zúčastněných? Tak se divák zároveň ocitá v encyklopedii, filmu pro děti a mládež i v pozdně naturalistické revizi osvojených dějin. Z tříště nelze vydolovat charakter – jen karikatury, a to je o to tragičtější, oč významnější je ono sdělení – tedy že žádný úspěch či účel neurčuje hodnotu živé bytosti – že všichni jsme stejně cenní i závažnější již proto, že žijeme. A že tohle všichni potřebujeme slyšet. (15.09.2024)