Wind River

Takhle má vypadat dokonalá detektivka! Dvě roviny - kriminální a osobní, silné emoce, k tomu zimní reálie severoamerického státu Wyoming, takže výsledné vyznění se posouvá až kamsi k atmosféře skandinávského noiru, tedy realistický styl s ponuře moralisticky laděným chováním postav, k tomu sociální rozměr vytvořený usazením celého příběhu do indiánské komunity... Detektivka běžící přímo a bez metafor. Taylor Sheridan je opravdu skvostný scénárista a taky zručný režisér, jeho rukopis je dobře patrný... Hlavní hrdina Cory má v sobě velké životní trauma a rozpadlé manželství a život mu do cesty přinese něco, co mu jeho trauma bolestně připomene. Svět drsného severu je výhradním světem mužů, ženy jsou tu na ně plně odkázané, je to v kontrapunktu s většinou Ameriky i západní společnosti. Stopař Cory tak působí zprvu jako průvodce a posléze i ochránce agentky FBI Jane. Buďme upřímní, měla jsem štěstí. - Štěstí tady nenajdete. Štěstí je ve městě. Tady není. Jestli vás přejede autobus nebo ne, jestli vykradou banku nebo ne, jestli někdo telefonuje, když přechází silnici. Štěstí vyhrává nebo prohrává. Tady buď přežijete nebo to vzdáte. Tečka. Záleží na vaší vůli, vašem duchu. Vlci nezabíjí jelena, co nemá štěstí. Zabíjí slabé. Je to dost podobný svět, jako v jeho předchozích scenáristických pokusech - at už ve strhujícím Sicariovi, tak i v předchozím neméně dobrém snímku Za každou cenu - pokaždé Texas, který paradoxně představuje stejně drsné místo k životu, jako zasněžený Wyoming... Taylor Sheridan je opravdu výjimečný tvůrce! (12.10.2017)

Uprostřed Wyomingu byla nalezená zavražděná indiánská dívka. Na místo přijíždí agentka FBI, která chce s pomocí místního stopaře najít vraha. Netuší ale, že tahle nehostinná země bude možná trošku nad její síly. Režijní debut Taylora Sheridana jde ve stopách jeho starších filmů a i tentokrát dostaneme atmosférickou, drsnou a chlapskou podívanou, kde je na všechno dost času, ale pomalu budovaná atmosféra je nakonec tak intenzivní, že si budete kousat nehty napětím. A přát Rennerovi Oscara. (16.08.2017)

Čím víc o tom přemýšlím, tím jasněji se mi zdá, že Sheridan ve svém režijním debutu prostě vsadil na jistotu. Jeho scénář vykazuje velké podobnosti se Sicariem i Hell or High Water, americký koumák si tak zřejmě nechtěl situaci komplikovat a jednoduše zfilmoval to, co zná nejlépe. Což vlastně není nic proti ničemu a hlavně divák si může libovat, jelikož Sheridanovy tajemné případy s hutnou atmosférou se ještě nějakou dobu neokoukají. Až na konci si tak uvědomíte, že příběh je vlastně úplně jednoduchý, ale celou dobu vám to ani nepřijde – pohlcující atmosféra zasněženého Wyomingu a charismatické postavy udržují pozornost i ve chvílích, kdy se nic moc neděje. A když se začne dít, budete slintat jako málokdy, finále je totiž absolutně katarzní a pomalejší tempo předchozích desetiminutovek bohatě vynahradí. Renner má nejsympatičtější roli kariéry, Olsenka je v pohodě a rád jsem po delší době zase viděl Grahama Greenea. V součtu jednoznačný palec nahoru, Sheridanova tvorba má pro mě vzestupnou tendenci a Wind River mě zatím bavila nejvíc. (16.08.2017)

Jako režisér Taylor Sheridan trochu hledá styl i optimální rytmus vyprávění, jako scenárista (opět) exceluje. Podobně jako v Sicariovi a Hell or High Water vytváří další drsný prostor, který jako by existoval kus mimo naši realitu. A podobně jako v Sicariovi do něj přivádí trochu naivní ženu, která potřebuje průvodce a iniciátory, aby tu přežila. Tzn. ortodoxní zastánce feminismu ve filmu Wind River nezahřeje. Wyoming je tu především prostorem truchlení, zoufalství a mizejících tradic, sněhovým plátnem mizérie a odevzdanosti, krajinou lovců a stopařů, v níž ženy mizí beze stopy. Sheridan do detektivně-thrillerového půdorysu zapouští osobní příběh o smíření, o přijetí světa, v němž "štěstí bydlí ve městech" a lidé mimo něj mají nanejvýš dost času truchlit a propadat beznaději. Jeremy Renner je obdivuhodný, úsporný jako lovící šelma i zranitelný ve chvíli, kdy ztratí stopu. Předvádí nejlepší výkon kariéry, o tom nemám pochyby. Sheridan si pomalu připravuje půdu pro poslední dějství, jehož vrcholem není přestřelka ani drsná retrospektiva, ale poslední dialog, v němž je skryto všechno podstatné. O lidech, kteří žijí na půdě, jež jim byla ukradena, ztrácejí pouto s předky, nemají před sebou vidinu lepší budoucnosti, jen smutek, který je třeba přijmout. Wind River je melancholický film-portrét místa, akčnější žánrová verze Manchester by the Sea. Sheridan píše slova, krajiny i postavy, které se mě hluboce dotýkají. Věčná škoda, že český divák se v distribuci k Wind River nepodívá... (07.07.2017)

Indiánská rezervace Wind River není místem, které byste si vybrali pro příjemnou luxusní dovolenou. Je to nehostinné, řídce osídlené místo daleko od civilizace, kde žijí jen ti, kterým nezbývá nic jiného, nebo ti, kteří k životu moc nepotřebují a moc od něj nechtějí. Nalezené tělo znásilněné indiánské dívky svede dohromady místního lovce škodné zvěře Coryho a nezkušenou agentu FBI Jane. Následující pátrání se dá považovat za protiváhu na efekt vystavených a šokujícími zvraty plných krimi thrillerů. Je to komorní příběh plný tíhy samoty, hořkosti a melancholie. Slibované "mysteriózno" jsem sice nenalezl, ale bohatě mi stačila majestátná příroda mrazivých hor a pomalu dávkované napětí. Taylor Sheridan je především scénárista, pro konečný výsledek by asi bylo lepší poohlédnout se po zavedenějším jméně na režisérský post, ale nejde o nic zásadního. Spíš ještě jednou upozorňuji: nečekejte nic oddechového, tohle je dospělé drama s pomalejším tempem a bez rafinovaných scénáristických kliček, postavené na hereckých výkonech a tragice zmařených lidských životů. Wind River je film, který nutně nemusíte vidět v kině, ale minout byste se s ním neměli. Jde o nadprůměrnou žánrovku, která sice u většiny diváků výbuch superlativů nevyvolá, svou práci ale odvede spolehlivě. Celkový dojem: 75 %. (19.10.2017)