Ptáci

Ptáci byli prvním filmem co jsem jako malý od Hitchcocka viděl. Dokonce si vybavuji jak ještě před možností to vidět mi děj filmu vyprávěl spolužák na základce a já mu nevěřil. To sisi vymyslel nic takového jsi neviděl! Jak by jako mohli natočit aby hejno ptáků klovalo lidi? To přeci nejde natočit.. Logicky. Takže kecáš! --- No nekecal. :-) . Když jsem film viděl poprvé, docela mně to dostalo. Pak tenhle film samozřejmě zapadl v čase mezi mnohem modernějšími a děsivějšími horory, byť já na horory moc nejsem. Chtěl bych být, ale nefungují na mne. A jelikož omladina chtěla vidět nějaký horor, rozhodl jsem se udělat test a pustit toto. Pro potomstvo je všechno starší pod rok 2015 pravěk, ble a historie. Až pod nátlakem na konci většinou musí uznat, že ten a ten film ze sedmdesátek, nebo devadesátek fakt stál za to. Naposledy se tak stalo včera večer u Misery nechce zemřít. S jistým vniřním uspokojením jsem musel v duchu konstatovat, že chudák skvělá Kathy Bates  - ozářená blesky s kladivem v ruce dokáže dnes stále ještě skvěle děsit tak jako před 30 lety! :-). Ptáci ovšem mají těch křížků víc. Je to neskutečné, ale dnes je to neuvěřitelných 60 let od jejich natočení. Díky nim získal Bodega bay velkou proslulost i když tehdá tam asi moc lidí raději na dovču nejezdilo.. :-). Sám jsem byl zvědav jak se mi film bude líbit a prostě musím říci, že je to majstrštyk. To pozvolné budování napětí, kdy divák první incident s rackem na člunu bere jako jakousi anomálii, ale s dalšími útoky začíná tušit, že se schyluje k něčemu neblahému. Jelikož jsem si děj pamatoval, zaměřil jsem se na spíše triky a po dokoukání si dokonce lecos vrátil a pauznul. A řeknu vám, že i dnes v době digitálních efektů lecos bylo natočeno skvěle. Už jen ty běžící děti a to útočící hejno... Jediné co mi tam už nesedělo byl ten elektronický křik ptáků. Chcilkami to působilo až nepřirozeně co se týče zvuků. Ať tak, či tak i přes jistou věkovitost musím stále uznat, že tohle je skvělé dílo. A jestli leckterý z prvních hororů dne suž půdobí úsměvně, pak Ptáci to určitě nejsou. Dávám za 4 klovance. * * * * (20.05.2023)

Velmi slušně budovaný thriller, který v dnešní době málo koho může šokovat ale ve své době vzniku bych se nedivila kdyby lidé měli hrůzu se jen přiblížit k nezvyklím zvířecím útočníkům po skončení filmu.Napětí ke konci opravdu graduje a právě proto mě překvapil nebo spíše zklamal konec který byl podle mě nedotáhnutý. (05.09.2010)

Keď som bola dieťa, aj ma tento film ponapínal, ale dnes vidím skôr klasické nedostatky starých filmov ako prehrávanie hercov, hlúpe správanie postáv, prípadne vytváranie dojmu, že človek môže zomrieť na povrchové ďobance alebo malé krvácanie (s americkými divákmi to muselo dosť zamávať:-)... Dabing tomu tiež príliš nepomohol. Neviem byť nostalgicky nadšená a božsky tolerantná len kvôli tomu, že film je starý a legendárny. Uznám jeho prelomovosť, ani netvrdím, že je to zlý film, vôbec nie - ale nepravdepodobnosti či diery v scenári skritizujem bez ohľadu na vek snímky. (27.12.2009)

Objavný katastrofický "horor" v ktorom sa nič nedeje a predsa sa niečo deje. Napriek zastaralému looku stále fascinuje pretrvávajúca obavu zo záhadnej inzultácie matky prírody. Skrz povrávačky o hrozbe príchodu rozdivočených vtákov a ich netušené kolektívne nálety Hitchcock navodzuje dusnú klímu plnú napätia, ktorú vytvára pomocou etapového odkrývania fabule. Najskôr bedlivo mapuje terén, popritom podrobne vykresľuje profily postáv, so zlom nakladá v náznakoch čo vyvoláva dostatočný príval stresu i paniky a nakoniec už len servíruje číru beznádej živenú nevedomosťou; samozrejme dnes už iba v rámci onoho fikčného sveta. Aj keď som sa nebál ani minútu a napočítam kľudne 5-6 (keď nie viac) silnejších počinov z dielne A.H., tak "Birds" si kvôli nesmiernej pedantnosti a vtedajšej originálnosti nedovolím nevyzdvihnúť. (11.08.2011)

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)