2046

S východoasijskou kinematografií mám dlouhodobě problém a v případě snímku 2046, kterému předcházela pověst "megafilmu" nebo přinejmenším velkého festivalového snímku je tomu nejinak. Nutno předeslat, že žánrové vymezení sci-fi, respektive fantasy, je v tomto případě ryze matoucí, byť úvodní titulky navozují dojem futuristicky laděného velkofilmu. To by ovšem pro hodnocení nebylo podstatné. Důležité je, o čem film vlastně je. O lásce? Vážně? Vizuálně je to sice nesmírně působivá záležitost, ale k Tarkovskému, respektive k jeho duševní hloubce, to má asi tak daleko, jako já k pozici kosmonauta. Filmu vévodí krásné ženské tváře zasněně hledící do dáli nebo pronášející banality. Krásně oblečení lidé, pečlivé účesy, večerní make-up, rudě nalakované nehty a do toho krásné tóny klavíru. Lehce dekadentní charaktery, poněkud snová atmosféra a tajemně se tvářící hra s čísly. Na mě to působilo dojmem pečlivě vytvořeného kýče. Není to žádný laciný, křiklavě pomalovaný sádrový trpaslík, ale v oblasti kýče ambiciózní útok na nejvyšší mety. Bohužel zatraceně nudný útok...Celkový dojem: 10 % za dámské osazenstvo. (10.02.2008)

Nechce se mi uvažovat nad definicí art-filmu, ale řekněme, že toto art-film je. Natočil ho Kar-wai Wong, tak proč ne..? Bylo to pro mne složité koukání - ze strany autora bylo ulehčováno především nádhernou kamerou a neméně přitažlivou Ziyi Zhang, ale co se obsahu týče, místy se mě už už dotýkal, ovšem vždy se mu podařilo mne pustit či snad mi nedovolit ho uchopit. Vidím v tom spíše smutné umění pro umění - onanii pro onanii (tu režisérovu samozřejmě). (07.01.2010)

"Když kvete pivoňka, stojí zpříma a poté zvadá a nedává ti odpověď." S tímhle filmem mám zvláštní zkušenost. Docela živě si pamatuji, jak jsem ho poprvé viděl v televizi. Jenže když jsem pak zjistil, kdy byl natočen, došlo mi, že jsem ho nemohl vidět na tom místě, na kterém jsem ho viděl v mých vzpomínkách, protože jsem tam tehdy už nebydlel. Ale ty vzpomínky jsou tak živé. Opravdu podivné. Film sám mě velmi zaujal, natolik, že určité pasáže jsem si vteřinu po vteřině pamatoval celé ty roky, než jsem se na to dneska podíval znova. Je to užasný zážitek. Část odehrávající se ve vlaku je prostě úchvatná. Nemilosrdný útok na všechny smysly - zrak, sluch i mysl samotnou. Skvělý výběr hudebního doporovodu. Celý film obecně pak velmi působivé futuretro, barevné, svým způsobem statické, bez rušivého střihu. Jako loďka pozvolna plující po líném toku, která vás uhoupá do naprosté pohody a nechá mysl běžet. (28.12.2008)

Slabší než Stvořeni pro lásku - zatímco tam byl Wong Kar-Wai schopný vyhnat intimitu mezi dvěma lidmi na maximum, tady jen ukazuje muže, který se plácá mezi několika ženami a snaží se, aby ho tyto dámy citově nezranily, zároveň se snaží najít opravdovou lásku, kterou kdysi zažil a která se ve své síle (a s jinou ženou) už asi nikdy nevrátí. Charakter pana Chow se od prvního filmu výrazně změnil - a i v průběhu celého 2046 jsem měla pocit, že sleduji pokaždé jinou osobu, jen se stále stejným obličejem Tonyho Leunga. Stále se ale jedná o svým způsobem omamný snímek, který je neskutečně pomalý, ale nenudí. (22.06.2007)

Byl jednou jeden novinář. Psal do novin sci-fi sloupky, vystřídal spoustu žen a moc a moc si přál, aby ho měl někdo rád. Víc jsem ve filmu opravdu nenašel a jediné, co ho v mých očích zachránilo byla jeho obrazová stránka. Nejsem žádný cynik, jen chci říct, že hranice mezi tím, kdy se film snaží být hluboký a tím, kdy už je směšný, je někdy opravdu tenká. (26.09.2005)