Zběsilost

Hitchcock a jeho téma neprávem obviněného muže - no, tady tohle téma sic tvoří pozadí, avšak i z něj se tu lze čehosi dosíci. Samozřejmě, že se jedná především o jedinečný thriller, který ale přechází do bezchybné černé komedie naprosto nečekaně. Nejvíce na rozpacích jsem byl u pytlové scény, protože ty nohy vypadají dost děsivě, když však začnou onoho bonďatého psychopata "kopat", hrůza alespoň na chvíli "roztuhne" na lících. Dost potěší nemilosrdný přístup k ženským hrdinkám i zvláštní erotika - žádného mužského pak nepotěší zrůdná kuchařská experimentátorka, která dokáže pomučit na leccos zvyklý chlapský žaludek. (21.05.2005)

Hitchcock na stará kolena pěkně přitvrdil. Určitě si byl vědom toho, že daným námětem vykrádá sám sebe, a tak se vnořil hlouběji do temných vod a přidal pořádně na brutalitě, ale i na černém humoru. Natočení prvního znásilnění a vraždy je už dost na hraně ne-li za ní. Dokonce si myslím, že málokterý režisér té doby si troufal vyobrazit násilí tak otevřeně. I hlavní hrdina není klasický hitchcockovský Mirek Dušín, ale neurvalý alkoholik, který se více než vlastním rozumem řídí svým temperamentem. Jinak všimněte si ke konci scény, kdy hlavní hrdina vystupuje po schodech. Úplně stejný postup stupňování napětí použil Hitchcock hned v několika svých předchozích filmech např. v Psychu. (09.02.2007)

Fascinuje mě, s jakou samozřejmostí Hitchcock dokázal míchat černočerný cynický humor a stoprocentní napětí, kdy jde jakákoliv legrace stranou. A taková je vlastně celá Zběsilost. Netřeba věhlasných herců, netřeba obřího rozpočtu, netřeba ani sympatického hlavního hrdiny... Užil jsem si to i tak. A ke scéně první vraždy nebo k jízdě na korbě náklaďáku se budu vracet stejně rád jako k těm hrozným večeřím nebo soudnímu procesu za otevírajícími a zavírajícími se dveřmi. (01.11.2020)

No, pro mě osobně určitě velice milé překvapení. Herci které neznám (až na učitelku angličtiny z Tmavomodrého světa), pro nejznámější Hitchcockovy filmy netradiční prostředí Londýna (docela ironie) a téma jím stokrát omílané, tentokrát střižené trochu "jackrozparovačskou" tématikou, to vše mě vedlo k domněnce, že mi tenhle film nijak scházet nebude. Ó, jak hluboce jsem se mýlil. Nevím kdy přesně jsem pochopil, v jakém omylu jsem to žil, ale rozhodně mě zaujala už neuvěřitelně životná a ve své podstatě dost naturalistická scéna první vraždy. V tu chvíli mi bylo jasné na 100%, že mistr ani téměř dvacet let po svých nejlepších kouscích neztratil nic z tvůrčí invence, opět jsme mohli být svědky budování napětí, které je v několika momentech tak hmatatelné, až by se ho člověk skoro mohl dotknout, opět se zde rozehrává skvělá šachová partie v níž jeden hráč má od počátku jasnou převahu a opět je tu k nalezní humor.... Ovšem právě ten je v tomto filmu takový, jako dlouho ne. Je až neuvěřitelné, jakým způsobem Hitchcock se svými postavami zachází a místy mi přišlo že být s ním v jedné místnosti zřejmě nemuselo být zrovna příjemné. To nic ovšem nemění na tom, že v průběhu "bramborové scény" jsem nejdřív vyvalil oči, pak se začal nevěřícně pochechtávat a nakonec smíchy div nepadal pod stůl. Co říci víc? Snad jen to, že mám v mistrofě filmografii ještě stále co dohánět a že to v brzké době napravím. Skvělý krimi thriller s prvky černočerné komedie.... (26.05.2010)

Klasický Hitchcockov námet s klasickým napínavým spracovaním a parádnymi vychytávkami. Čo ma však mierne irituje, je práve zmena doby, ktorá sa mierne odrazila aj v režisérskom prístupe. Kde sú tie časy, keď si ma uchmatol Cary Grant a najmä teatrálni herci s jagavou vizuálnou stránkou robili Hitchovi najlepšie meno? 70%. Som nostalgická, a v tomto prípade sa mi to, bohužiaľ, nevyplatilo. (10.05.2010)