Sladké sny

Úžasný film plný smutku a zároveň radosti ze života, i když teskný tón výrazně převažuje. Obě emocionální polohy skvěle dotváří vkusná hudba. Prolínání časových rovin je poměrně přehledné a námět k němu vlastně přímo vybízí. Celou dobu jsem přemýšlela, z jakého důvodu mě samotný příběh tolik dojímá. Teprve ke konci jsem si uvědomila, jak podobný osud mám s hlavním hrdinou. Akorát jsem tenkrát byla trochu dospělejší, ale bohužel to vůbec nepomohlo. Čas dokáže spoustu ran zahojit, ovšem tam někde hluboko uvnitř asi navěky zůstanou. A když náhodně vylezou na povrch, tak si pořád dokola kladete tu samou bolestnou otázku... Proč? (21.05.2020)

Znám tu bolest která nikdy nezmizí a pochopitelně to ani nejde. Nechci si záměrně připomínat to co je nezvratné a stále tolik živé. Ovšem jsou situace, kdy se tomu nelze vyhnout a to je jedna z nich. Sladké sny jsou filmem velmi dojemným a niterným, filmem o životě, mateřské lásce, smrti a smíření. Neubránila jsem se slzám a věřím, že ta moje už je na místě, kde slova bolest a trápení neznají. "Maminko mám Tě v srdci." (21.01.2023)

Talianske sentimentálne filmy sú niekedy fakt ťažko stráviteľné. Hlavne kvôli nesympatickým hrdinom, ktorí sú síce uziapaní, ale bohužiaľ nemajú vlastne veľmi čo povedať. Massimo bol neznesiteľný už ako decko, ako zachmúrený štyridsiatnik s pretiahnutou tvárou je však ešte horší. Ženské hrdinky sú na tom o niečo lepšie, len nechápem, prečo im je sympatický. Popis filmu ohľadom tajomstva v obálke je mierne zavádzajúci, samotná krabička nemá prakticky žiadny priestor a význam. Záverečný zvrat a tajomstvo, ktoré vyjde na povrch, sa v podstate aj dalo očakávať. Hlavný prínos filmu vidím v informácii, že panický atak sa dá zastaviť dýchaním do zrkadla. Žeby to bolo možné? (07.11.2024)

Sladké sny pôsobia ako veľmi osobná záležitosť, či už autora predlohy, scenáristov, alebo samotného režiséra. Prípadne všetkých dokopy, ale určite predovšetkým spisovateľa. Film je nakrútený veľmi citlivo až introspektívne, čiže jeho skôr vlažnejšie prijatie nie je prekvapením. Mňa téma aj netradičný spôsob jej spracovania (rôzne časové línie) oslovili, čo je dané aj do istej miery trochu podobnou skúsenosťou, avšak myslím si, že ide skôr o majstrovstvo režiséra a herca v hlavnej úlohe, ale aj predstaviteľov všetkých úloh vedľajších. (16.11.2024)

Příliš roztahaný film na to, aby mě dovedl skutečně bavit. Mám podobná vyprávění, která se vracejí do minulosti postav, něco odhalují, vysvětlují příčiny, rád, ale tady to prostě je tak dlouhé a s tolik hluchými místy, že to pro mě prostě nepředstavovalo skvělý zážitek, spíše zážitek lehce podprůměrný. (20.07.2017)

těžko si představit že je na světě někdo kdo by si čtyřicet let kladl stále stejnou otázku.To už se rovná sebemrskačství....ale filmaři si to vzali jako námět tak s ním i popracovali..Po italsku = rozpitvali hlavní postavu až na kost.Film kde není žádná výrazná postava všichni jsou za ousajdra..Hlavně skřípala role otce.Herec se zkrátka do postavy starce "nevešel".Ani maskováním ani ztvárněním.Škoda. (07.10.2017)

Nebyl to špatný film, ale kratší stopáž by rozhodně neuškodila. (15.03.2017)

Hodně málo přehledný film. Než člověk unesl prolínání časových rovin a pochopil, že od jisté chvíle jde o vzpomínky novináře Massima na krušné chvíle svého dětství, uplynula půlka filmu. A když se objevil čtyřicetiletý Massimo, podivil jsem se, proč jeho otce hraje najednou někdo jiný. Titulky upozorňující na místo děje a rok byly tak nenápadné, že také chvíli trvalo, že už nejsme v Torině 1969, ale v Římě 1992 a podobně. Největší otřes mi způsobilo setkání Massima s otcem po třiceti či kolika letech, kde otec vypadal prakticky stejně starý jako Massimo. Filozofování učitele katechismu bylo sice přemoudřelé, ale člověk se nestačil nad významem jeho slov zamyslet. A tak snad až závěr, kd se Massimo sblížil v Římě s lékařkou a po smrti otce (o níž jsme se však nedozvěděli) vyklízel byt, aby se od své kmotřičky dozvěděl, že jeho matka v duševním pohnutí skočila z pátého patra, bylo trochu zajímavější. Výlet do válčícího Sarajeva snad měl přiblížit Massimovo zaměstnání (obrázek dítěte, který si v šoku hraje počítačovou hru a ve dvoře leží jeho zabitá matka), ale připadal mi úplně zbytečný, protože se pak dál nerozvíjel. Scénáristicky i težisérsky dost nedotažené. (01.10.2017)

Škoda té přetažené stopáže, mohl to jinak být opravdu skvělý film. I tak velmi zajímavá podívaná skrz postupně odkrývané momenty novinářova života, byť se v nich neděje nic moc stěžejního. (13.04.2017)

Nostalgická labutí píseň tvůrce. Komentář: http://variety.com/2016/film/festivals/cannes-film-review-sweet-dreams-1201772504/ (16.03.2017)

Taká priemerná talianska psychologická dráma opisujúca traumatizujúci pohľad na stratu matky zo strany dieťaťa a jeho následný vplyv na ďalší život. Keby to nebolo tak zbytočne stopážne rozvetvené, tak by to možno malo väčší úspech, takto to obsahovalo strašne veľa hluchých miest a otravných scén. Každopádne Berenice Bejo je nádherná herečka a určite potešila. 55 % (29.07.2018)

Dobrý scénář a herecký výkon--zabíjí stopáž, kdy film prošel střihnou zbytečně rychle. Být o 40 minut kratší bez zbytečných zatáček, které tam chtěl režisér metaforicky začlenit, natahuje neúměrně film a sráží hodnocení dolů. (05.07.2016)

[51. MFF KV 2016] Jako jo, vcelku příjemné. (06.07.2016)