Milenci v roce jedna

Krásný dramatický milostný snímek s výborným obsazením rolí dvou milenců, ona je stižena hrůzami války, které prožila na vlastní kůži a on je stižen netknutostí svého přesvědčení a volnomyšlenkářství, ona poznala krutost reality, on si idealizuje realitu a vybásňuje svůj životní příběh, dokáží se tyto dvě individuality přijímat a souznit spolu...?!!! (22.02.2011)

Marta Vančurová byla tradičně něžná a krásná a zároveň velmi křehká. Hrála takovým zvláštním úsporným a civilním stylem. Jakoby tu roli ani nehrála, ale přímo jí žila. Ale mám pocit, že takhle hrála a hraje pořád. Takových hereček jako je ona moc není. Jako elegantní dámě s kloboukem a liškou okolo krku jí to moc slušelo. Akorát mi přišlo, že vypadala spíše jako Němka. Role obou hlavních představitelů byly výborně obsazeny. (25.01.2012)

Souhlasím se vším, co je zde vyzdviženo. Nicméně celková atmosféra a zpracování mi jaksi nedovolí jít výše. Začíná to nekonečným procházením se zamilované dvojice, ke všemu skoro pokaždé na stejných místech, pokračuje to v přehnaném herectví Viktora Preisse či velmi opatrném ztvárnění jinak velmi dramatického, politického období a končí to u velmi slabé, atmosféru marně hledající hudby. Nebýt Libuše Švormové a její Olgy, která do snímku přináší potřebné drámo a takový skutečný nádech věcí minulých, které obě sestry prožily, mohl by se snímek odehrávat podstatě v jakékoli době a Helenina deprese i společenská odcizenost by mohla mít úplně jiné důvody. Poválečná atmosféra mi tu přijde jen jako takový obal a chvílemi jsem měl pocit, že se zde spíše vyzdvihuje práce filmařů než samotný základ toho romantického dramatu. Psychologii bych do toho již nedával, tak daleko film rozhodně nejde. Nemohu napsat, že se mi film nelíbí, ovšem téma, které se zde rozehrává, je na zpracování více než složité. Možná že spojení filmu DITA SAXOVÁ a tohoto v jeden by přineslo ten pravý skvost. (30.10.2013)

Křehká přesto tak okouzlující Marta Vančurová a "šestákový optimista" Viktor Preiss tvoří velmi nesourodou mileneckou dvojici, která spolu prožívá "rok jedna" svého vztahu i "nového" života v poválečném Československu. Velmi mě zaujala romanticky laděná klavírní či cembalová hudba Karla Mareše, o dost méně pak jakási politická agitka odehrávající se v čase tehdy ještě skutečně demokratických voleb v Československu v roce 1946. Nebylo to sice nějak moc násilné, ale stejně mi to přišlo (oproti zbytku filmu) jakoby z jiného světa. Hezkou tečku v samotném závěru dodal kouzelně jemný úsměv Martičky Vančurové. (05.09.2018)

Keď už nič iné, tak českí Milenci v roku 1 je podľa mňa lepší film, ako talianske Nemecko v roku 0. Doba, kedy minulosť ešte nie je minulosť a nie je ľahké sa od nej odpútať. Nádej je však reálna, ale ako v ňu veriť? Dá sa to? Balíkov film pokladá podobné závažné otázky a zároveň je príjemným romantickým filmom s určitou dávkou melanchólie. Tieto dva prístupy sa myslím nijak zvlášť nebijú, ale zase sa nejedná ani o film, ktorý by šiel do väčšej hĺbky. Ale je to o mladých ľuďoch a tí sa radi nechávajú životom unášať a samozrejme, že robia dobre. (21.03.2017)