Number Seventeen
No 17
Obsahy(2)
Hitchcockova zábavná akční podívaná vznikla na základě románu i divadelní hry Jeffersona Farjeona. Film vypráví o detektivovi, který sleduje skupinu gangsterů až k opuštěnému domu nad železnicí, kterou hodlá banda využít k tomu, aby uprchla z Velké Británie. Spíše než na zápletku se film soustředí především na atraktivní sekvence v podobě přestřelky uvnitř domu a dobrodružných honiček na autobusu či vlakové soupravě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Zo zaciatku to vyzera ako stylisticke cvicenie na temu nemecky expresioznizmus, aby sa to zvrtlo na prekombinovanu gangsterku a nakoniec to vyvrcholilo ako velkolepy akcnak. Plus samozrejme tradicny Hitchov humor, obcas az na hranici komedie. Navyse to ma splaseny dej (film ma iba nieco cez hodinu) , takze to aj vdaka niekolkym sialenym zvratom nema kedy nudit. Skvela zabava. 8/10 ()
Hlavní hrdina náhodou vejde jednoho večera do opuštěného domu na prodej, kde najde mrtvolu a neznámého muže jménem Ben. Zabitý má u sebe zbraň a pouta a v domě s číslem 17 se pohybuje ještě mnoho dalších lidí... Ale to je teprve začátek komplikované zápletky, která se točí kolem čísla 17, ukradeného náhrdelníku a útěku gangsterů ze země. Jeden z prvních zvukových filmů Alfreda Hitchcocka vznikl podle divadelní hry a je to na něm dost poznat, snímek je velmi statický, je zde hodně dialogů, ale pramálo pořádného děje. (Na konci je tedy povedená akční autobusová/vlaková honička pár minut). Celý film je hodně zmatený, snad všechny postavy nosí klobouky, mnoho jich mělo knír - podle čeho jsem se měl orientovat?, a vůbec nemá strukturu klasického hollywoodského filmu. A také je dost ukecaný, zvláštní věc u Hitchcocka, který dával přednost vizuální stránce před dialogy. Ostatně on sám byl k tomuto dílu kritický. Chyba je určitě na mé straně, ale velmi špatně jsem se v ději orientoval. To platí hlavně pro první půlku, druhá už je zřejmější a jednoznačnější. Ale jako celek mě to moc nebavilo. Jsem rád, že se kinematografie tak vyvinula, že už o pár let později mohl Hitchcock stvořit svá geniální mistrovská díla. ()
Téhle Hitchcockově jednohubce ohromně škodí až cimrmanovská (nebo snad montypythonovská) přeplácanost, která se snaží překvapovat novými a novými zvraty, ale v lepším případě kvůli tomu působí úsměvně, v horším přímo směšně. Nebýt všech těch "šokujících" odhalení a takřka neustálých přívalů zbytečných dialogů, mohlo být Číslo sedmnáct ještě lepší. ()
První půlka filmu je veskrze slušný thriller, obzvlášť na svou dobu. Bohužel každou příbívající minutou se film řítil čím dál níž v mém hodnocení a to především díky dosti nepřesvědčivému a hlavně zamotanému ději, který se sice částečně na konci rozmotal ale stejně už to celkový dojem z filmu nezachránilo. Jinak mimochodem bych ale neřekl že film pochází z roku 1932, tipnul bych to spíše tak na rok 1928 nebo i níže, někde do němé éry. 55% ()
Dej filmu sa dá v zásade rozdeliť do dvoch časti, na tú v mysterióznom dome a tú vo vlaku. Každá má plusy i mínusy. Časť v dome má obstojná atmosféra a nádych trilerových prvkov, aj keď príliš veľa postáv, vo vlaku ide viac o akciu a rýchle tempo. Komediálna postava bezdomovca je trochu ako päsť na oko - nie každému ulahodí. Záver s modelíkmi vlakov a okolia môže z dnešného pohľadu pripadať smiešne, ale napr. scéna kolízie na trajekte bola spravená celkom fajn. ()
Galerie (14)
Photo © British International Pictures
Zajímavosti (6)
- Alfred Hitchcock se v tomto filmu zaměřil hlavně na práci s miniaturami. Bryan Langley, který tuto sekvenci v roce 1932 natočil, vzpomínal, jak k jejímu vzniku došlo: "Vše,co se objevilo v posledních 10 minutách filmu, byl model vlaku ujíždějícího krajinou. Pokud šlo o herce, bylo vše skutečné. Ve všech ostatních případech se ale jednalo o model. Tyto modely měly velikost v rozmezí od jednoho palce do jedné stopy. V momentě, kdy vlak vjíždí do přístavu, byl dok zobrazen pomocí postupu, kterému se říká "Schufftanův efekt". Malý muž, kterého vidíme běžet podél vlaku, byl zachycen na skleněné tabuli, která byla umísěna na modelu dráhy vlaku. Ten muž byl samozřejmě skutečný člověk a musel stát v dostatečné vzdálenosti, aby byl v záběru zachycen ve správné velikosti. Hitchcock vše sám řídil, zejména pokud jde o tuto závěrečnou scénu. Modely vyrobil mladý muž jménem Bill Warrington. Železniční trať zabrala celé studio." [Zdroj: Vždyť je to jen film] (Pavlínka9)
- K filmu sa viaže úsmevná historka. Prvá časť snímky sa odohráva v prázdnom dome, v ktorom sa ukryli gangsteri a kde malo dôjsť k prestrelke. Hitchocka napadlo, že tým, že sa jedná o opustený dom, mohol by byť sídlom túlavých mačiek. Predstava bola, že pri každom výstrele by vyplašené mačky bežali hore alebo dole schodmi. Ráno pri prvom pokuse však narazil v ateliéri na množstvo ľudí, konkrétne majiteľov mačiek. Štáb sa rozhodol dole pri schodisku postaviť zábradlie. Pri ňom každý majiteľ odovzdal mačku a mohlo sa ísť natáčať. Kameraman bol pripravený, rekvizitár vystrelil, všetky mačky naskákali cez zábradlie, žiadne nešla hore na schody podľa želania tvorcu. Pobehovali po celom ateliéri a po celú večnosť tam boli ich majitelia chodiaci medzi dekoráciami a hľadajúci mačky: „Čiči, čiči,... toto je moja mačka... nie, tá je moja“ a tak ďalej. Potom sa štáb rozhodol zábradlie vymeniť za mrežu. Ďalší pokus, výstrel – iba tri mačky sa rozbehli na schody, ostatné sa zavesili na mrežu. Hitchcock sa rozhodol od nápadu nakoniec upustiť. (Biopler)
- Jedná se o divadelní hru autora J. Jeffersona Farjeona, která parodovala melodramatické thrillery a byla napsána pro herce Leona M. Liona, který ztvárnil hlavní roli a zároveň se finančně podílel na jeho výrobě. [Zdroj: Vždyť je to jen film] (Pavlínka9)
Reklama