Okno do dvora

OKNO DO DVORA je dokonalý film, všechno (každá věta dialogu, každý stylistický prostředek, každý prvek narativní struktury) v něm má svůj význam, odkazuje k záměru celku, přesto jsem s ním měl opět drobnou potíž, zejména po dramatické stránce (hrdina a padouch oddělení po většinu filmu zdánlivě nepřekonatelnou propastí mezi voyerem a jeho objektem); ani tolik zmiňovaná Hitchcockova mravní přísnost mi nepřipadá zvlášť zajímavá, pokud není bezprostředně zabudována do zápletky jako dynamický dějový prvek (koho v dnešní době zajímá etika šmíráka?). Troufám si ale říct, že na potřetí bude zase o kus líp, Hitchcock byl neskutečně hluboký filmař, i když by to jeden na základě žánrů a zápletek jeho filmů neřekl... (07.01.2008)

Legendární snímek, v němž na ploše jednoho pokoje probíhá vyšetřování domnělé vraždy a současně okouzlující párová terapie. Poutavé, vtipné, decentní, v každé vteřině inteligentní, důmyslné a samozřejmě místy i dokonale napínavé (hlavně ke konci) dílo. Už jen díky Jamesu Stewartovi a nebesky krásné Grace Kelly je pro mě tenhle přelomový žánrový počin naprosto neodolatelný. Po Psychu můj asi nejoblíbenější Mistrův film (byť Vertigo je hodně tvrdou konkurencí). 100 % (03.11.2002)

Tak musím po druhém shlédnutí a cca. 5 letech souhlasit s Tosimem. Když mi bylo patnáct, hrozně sem se bál. Tak moc, že by se to dalo jen stěží opakovat a tak i mě spíš napodruhé zaujala milostná linie mezi Stewartem a úžasnou Grace Kelly. // U mě Hitch no. 1. Úžasně napínavý snímek - prostě dokonalost sama. Jen málokdo by dokázal tak výborně odvyprávět příběh "z jedné místnosti" tak jako Hitch a jeho dvorní herec - nezapomenutelný James Stewart! (16.08.2007)

Jednoduchý nápad, zato tradičně hitchcockovsky promyšlaný. Nevěřil bych, že se dá 99 % filmu natočit z jedné místosti. Fotograf James Stewart má 6. týden nohu v sádře, k smrti se nudí a může nanejvýš pozorovat, co se děje v protějším domě. Z několika indicií pojme podezření, že došlo k vraždě, svým nadšením dokáže svou mladou přítelkyni Grace Kelly i služebnou středního věku, která oplývá značně černým humorem (má pár hlášek, které v kontextu děje působí jak dynamit). Vidět pak několik lidí, jak se div nepřetahují o dalekohled, aby viděli, taky vyvolá úsměv, čehož si v nekomediích velice cením. Film není žádný extra napínák, jeho přednost je brilantně zmáknutý motiv záhady záhady – není ten chudák přece jen nevinný? # Není to ale film na sobotní odpoledne, chce to správnou náladu a klid, aby si ho mohl člověk užít. # [viděno: v noci, TV, sluchátka] # příběh 8 | hudba 7 | humor 1 | akce 0 | napětí 3 | pustil bych si znovu 7 (20.08.2012)

„Ženská intuice sice pomáhá prodávat časopisy, ale v reálném životě je to pořád jen pohádka.“ Horko a ubíjející nuda. Týdny pozoroval tak akorát sousedy. A až pár dní před sundáním sádry z nohy to začíná být pekelně zajímavé. Okno do dvora reprezentuje vrcholnou závěrečnou sérii Hitchcockovy tvůrčí práce, podmanivost snímku spočívá mimo jiné v tom, že i dnes poměrně snadno uvěříme, že to, co se postavám děje, se klidně může stát i nám samotným. Navíc prakticky vše sledujeme úhlem pohledu bytu Jamese Stewarta. Gradaci napjaté atmosféry umí Hitchcock báječně, udržuje děj v pohybu, i když operuje na malém prostoru. (12.04.2015)