Mrtvá a živá

Další z výborných Mistrových kousků, tentokrát s mým oblíbeným Laurencem Olivierem. Začátek se tváří jako romantická komedie se zbytkem filmu je to složitější. Čím dál pronikáte do tajů sídla Manderley, tím více se pro vás stává film tísnivějším, až se nakonec dozvíte tu opravdovou šokující pravdu. Jeden z nejlepších Hitchcockových filmů! (07.08.2007)

Osudové setkání, osudová láska, osudová změna v životě. Láska ruku v ruce se zklamáním, které logicky musí nastat. když mladá chudá dívka nahradí v honosném sídle zesnulou manželku místního bohatého majitele. Ve své podstatě se jedná o velmi jednoduchý příběh, který je vyprávěn místy rozvlekle a spíše jako červená knihovna. Jenže Alfred Hitchcock by asi obyčejnou červenou knihovnu netočil, takže tady máme velmi rozlehlé temným chladem dýchající sídlo v lesích u moře, a cosi tajemného, co nutí hlavního hrdinu k náladovosti. A právě vizuální stránka je zde bohužel tím, co výrazně přebíjí děj. A to asi není úplně ideální. Ale rozhodně stálo za to se s filmem potkat. [Noir Film Festival 2019] (24.02.2020)

A půl. Česká televize vysílala tento snímek ve velmi pozdním čase a se svou dvouhodinovou stopáží ve mně vzbudil lehké obavy, aby se mě během sledování nezačala zmocňovat únava. Jenže Hitchcock je mistr a zase to dokázal:) Od začátku až do konce jsem měla smysly zcela nastraženy, byla jsem připoutána k obrazovce a s napnutím, občasným strachem i otevřenými ústy, jsem pozorovala toto ohromující dílo. Rozhodně mě neuspalo, zato mě však dokonale probralo, nedalo mi ani na chvíli vydechnout, ani mi nenabídlo slabší místo, kde bych měla nutkání se podívat na hodiny. Na ty jsem se podívala až deset minut před závěrem:) Děj má spád od úvodních titulek až do závěru. Excelentní výtvarné zpracování exteriérů i interiérů samotného sídla Manderlay, postupné překvapivé vyjasňování zápletky, bravurní hra se světly a tmou, hustá atmosféra, neustálé napětí doplňované ráznou hudbou, okouzlující Joan Fontaine a fenomenální vrcholná a tajemná postava celého snímku, paní Danversová. Měla jsem díky ní dojem, že už asi tuším, kde hledalo inspiraci spousta současných tvůrců ve svých filmech, pro postavy záhadných a zvláštních služebných s kamennou tváří a chladným odstupem:) Možná, že nebýt jí, ztratila by Mrtvá a živá hodně ze svého kouzla. Nad honosným panstvím se vznáší stíny minulosti a uvnitř neustále obchází postava v černém... Tehdy museli zřejmě diváci zažívat v "biografech" doslova infarktové stavy. Uběhlo již přes sedmdesát let a já se dokázala leknout tak jednoduchého "strašícího" prvku, jako otevírajících se dveří nebo větrem náhle otevřeného okna. To mi dokazuje, že Hitchcock bude svým mistrovstvím a tvorbou vždy umět překonávat dobu. (06.04.2011)

Ač je zde tradičně patrný femme fatale koncept i s chytrým závěrem, tak chybí zručnější režie (nevyzrálý Hitch), která by rozkmitala vlažnější rozjezd a ucelila delší finále. Šarmantní Laurence Olivier roztomile koresponduje s naivní Joan Fontaine a náhlá změna v jejich vzahu po nalití čistého vína je celkem efektně vykreslena. Tajemná Judith Anderson mi často připomínala hospodyni z Donerova The Omen a sekvence s ní rozhodně patří k tomu lepšímu, co Rebecca nabízí. Nicméně z celkového souhrnu je to čirý průměr díky až příliš častému znění teatrální muziky a několika suchým scénám. Přesto slušný rozjezd v rámci Hitchovy kariéry. (29.07.2020)

Stephen King si ako motto svojho románu "Vrece kostí" zvolil krátky úryvok z knihy "Rebecca", ktorú v roku 1938 napísala anglická spisovateľka Daphne du Maurier. Na základe toho som si tento jej psychologicko detektívny román prečítal. Úplne ma uchvátil atmosférou a prekvapil nečakaným rozuzlením. Keď som sa dozvedel, že legendárny režisér Alfred Hitchcock natočil jeho filmovú adaptáciu, ihneď som si ju zohnal. Filmová verzia ma ohromomila rovnako ako jej literárna predloha. ***** (15.05.2016)