To the Bone

Ellen, resp. Eli by chcela počuť nejaký vševysvetľujúci argument, prečo pokračovať ďalej, ale Neo jej ponúka iba pilulku, vďaka ktorej uvidí skutočnú realitu, ktorej treba čeliť. Čo je vlastne kľúčom k jej šťastiu. Pochopiť to nie je vôbec jednoduché, ľahšie je si merať každý deň obvod lakťa. Rodina taktiež príliš nepomáha, pre mamu je proste bejby, aké by najradšej stále od lásky kŕmila fľaškou a zámienkou pre hádky s ďalšími dospelými ohľadom minulosti. Pritom nové prostredie "domáckej" liečebne a ludia v ňom by mohli byť riešením, len to treba včas pochopiť. Kým nebude neskoro. To the bone nie je ľahko preniknuteľný film, nie je to ani typická americká kvázi feel good indie záležitosť o chorých teenageroch, ale jej prvky obsahuje. 70% (12.08.2017)

Počítání žeber na vyhublé Lily Collins je patrně to jediné, co drží film od nudy. A ještě jedním úkonem se můžete přes nudu překlenout: důležité je během filmu se nepřetržitě cpát jídlem. Kalorie neřešte, prostě do sebe ládujte vše, co máte v ledničce, ve spíži, klidně dojeďte i zbytky z předešlého dne, hlavně nepřerušte cyklus, jinak si tenhle film dostatečně neužijete. Mně ke strávení téhle dramaticky roztahané slaboty nepomohla ani bizarní halucinace, v níž mám před sebou obří hamburger a s hlavní hvězdou filmu ho každý z jedné strany ukusujeme, aby se zase dostala na optimální váhu. Celkem žasnu, že se Lily Collins pro tuhle roli obětovala, patřičně upravila svůj jídelníček a na váze se jí objevila informace 40 kg, možná i méně. A k ničemu to nebylo. Celé téma je nepříliš oslnivě zpracované a zrežírované. Pacientka se ocitá v soukromém sanatoriu, které vede doktor s nekonvenčními metodami léčby, a spolu s ní se zde s anorexií i bulimií potýká několik dalších mladých žen a jeden mladík. Charaktery i průběh léčení, to vše je naprosto nezajímavé. A ke všemu se film snaží zaujmout přemírou dialogů, ano, divák si vyslechne skutečné perly. Mary Nixon jak neumí dobře režírovat a ani psát scénář, měla jednoznačnou kliku v tom, že měla k ruce talentovanou Lily Collins a několik známých hereckých jmen včetně Keanu Reevese v roli doktora. Naprosto nesmyslně má film bezmála ke dvěma hodinám, přičemž po dramatické stránce je zde jen jeden moment, kdy jedna z pacientek v sanatoriu potratí, a nějakých tradičních explicitních projevů poruch příjmu potravy se děj vzdal úplně. Collins je pobledlá, vyloženě hnusně nepůsobí, dá se i opíchat, i když se píchnete o její trčící kosti. Rodící se vztah s (homo?) mladíkem ze sanatoria nikoho nedojme, žádný zajímavý rozměr nemá ani vztahový rébus příbuzenstva hlavní hrdinky. Vůbec nejhorší je finální dvacetiminutovka. Film dostane jakýsi surrealistický nádech a všechny šance na průměr si tak pohřbil. Takže jediným doporučením je tu pitominu zajíst. 4/10 (06.05.2019)

tutoriál na poruchu příjmu potravy s kontraproduktivním terapeutem keanu reevesem těžko hodnotit. jde o jeden z mála filmů o anorexii - nelze je totiž udělat bez toho, aby se nestaly návodem pro potenciálně zranitelné jedince. byť ukazuje i negativní stránky nemoci a přistupuje ke křehkému tématu relativně opatrně, stává se v pro-ana komunitách objektem romantizace. lily collins nese celý film na ramenou a je nečekaně skvělá - posun k emily v paříži bylo celkem velký špatný. 3 viditelná žebra z 5 (13.03.2022)

Film možná jako osvěta ohledně anorexie a poruch příjmu potravy funguje pouze částečně (nedozvíme se například nic o příčinách, ani nenahlédneme příliš do hloubky do psychiky nemocného člověka), zato je to však výborné rodinné a lidské drama o cestě mladé Ellen za prozřením skrze utrpení, popírání a nakonec pomoc okolí v čele s velmi nestandardním doktorem (Keanu Reeves). Je zajímavé vidět, jak se okolí Ellen staví k jejímu zdravotnímu problému různě a každý se svým způsobem snaží pomoct, jen neví jak na to. Ach, jak je lidská psychika komplikovaná a jak moc všichni potřebujeme kus empatie! Závěrečná scéna je opravdu síla a vypálí se do paměti. Celkově jde o velmi citlivý a delikátní film s úžasnou Lily Collins v hlavní roli. Teprve po zhlédnutí filmu jsem zjistila, že sama v pubertě prošla anorexií, takže projít si tímhle znovu ve filmu pro ni nepochybně byl těžký a zároveň snad i očistný zážitek. Asi nebude náhodou, že ve stejném roce, jako vyšel tento film, vydala svou knihu Unfiltered s osobní zpovědí týkající se právě i někdejší anorexie. V poslední době jsem si Lily Collins jako herečku velmi oblíbila a už kvůli jejímu působivému výkonu v tomto filmu bych si moc ráda její knihu přečetla. Film na mě zanechal silný dojem a je rozhodně dobře, že dává nahlédnout do tématiky anorexie a citlivé psychiky člověka. ~(4,4★)~ (17.02.2023)

Pokud se chcete dozvědět kde, jak a proč to s anorexií začíná, tak jděte o dům dál. Tenhle film je o tom, jak je těžké se rozhodnout, jestli vlastně chcete pokračovat v žití. Terapie, pátrání po příčinině nemoci, to všechno jde stranou. Důležitá je otázka, jak pokračovat? Pro mě smysluplný film, který se snaží vyhýbat většině klišé o tom, jak krásné je žít. (06.09.2017)