Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (454)
Herci to dříve, kdy ještě nebyl film a pak televize neměli snadné. Kdo se dal na tuhle činnost, ten se musel naučit i krást, aby se nasytil. Proto třeba Pepíček Somr ještě pamatuje časy, kdy stála před obcí cedule, že tulákům, cikánům a hercům vstup do obce zakázán. Proto i divadelní společnost Lipany neměla snadný život. Dneska by se jim vedlo asi podobně. Ale je mi líto, že už nejsou tihle potulní hercké společnosti. Nepochybně byly oživením a nositeli osvěty, která dneska tolik schází. ()
Měla jsem možnost vidět naživo s panem Svěrákem. Pro mě patří tahle hra ze všech her k těm nejlepším. Humorem a gagy prošpikováno v každým detailu, nikde není ani jedno hluchý místo (kde ostatně ano, že) a hlavně famózní výkon pana Svěráka, kterej se/to rozjel vysoko nad rámec scénáře. Neuvěřitelný ... i po tolika letech letech. ()
"Volga, Volga … širá řeka, rovný kraj. Ech drahý Potapiči." Nejlepším divadelním hercem v Českých Budějovicích je Karel Infeld Prácheňský. To ví každej, kdo při představení sedí vlevo a nebere si to osobně. On by tím nejlepším hercem možná mohl být i Ota Šik, ale to je irrrrelevantní, jak říká Vlasta. Tedy vlastně Vlasta, což vám vysvětlí zvědavej invalida Jirka Karásek. Samozřejmě pouze v případě, že by hra vykolejila. Ale to se tady stát nemůže. Já prostě Záskok miluju a nejen samotnou hru. Smíchy padám ze židle i při Hamletovi bez Hamleta, Tmě jako v pytli a samozřejmě taky při Cimrmanově korespondenci s Láďou Stroupežnickým. V Záskoku já prostě chybku najít neumím a to jsem skoro nestrannej. ()
Jako zanícený cimrmanolog, schopný hodiny a hodiny vyprávět repliky ze všech her krom Českého nebe, se kterým jsem ještě žel neměl tu čest, snad ani nemohu jinak. Mohl bych pár her vyzdvihnout, avšak žádnou bych nedokázal označit za slabší či méně oblíbenou. Stejně ode mne každá dostane "kilo", tak co... 100% ()
Pokud nepočítám, že něco od Cimrmana jsem slyšel na mp3, je tohle mé první setkání s divadlem Járy. Dopadlo skvěle.... Tak končí naše komédie! Zlo prohrává, dobro žije. Jo a ještě něco: Té lípy se nevzdám! UPDATE: Po zhlédnutí většiny Cimrmanů se nebojím říct, že je to zatím nejlepší hra. Geniální a akorát dlouhý seminář a stejně tak geniální i samotná hra. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (22)
- Původně v této hře hrál také Jaroslav Uhlíř, a to roli podruha Bárty. Později však divadlo opouští poté, co nepřišel na 2 představení, které za něj odehrál Marek Šimon. „To byla dvě představení. Když se mi to stalo poprvé, tak mě chtěli vyhodit, ale Svěrák se mě na té schůzi, která kvůli tomu byla, zastal, že: ‚To bychom se museli povyházet všichni. Každýmu z nás se to někdy stalo.‘ Když se mi stalo podruhé a pikantě na to, že jsem ten celej den strávil se Zdeňkem. Nevím co jsem dělali, myslím, že na nějaké písničce a já jsem mu asi v půl jedenáctý volal, že mám refrén a on na to: ‚To je hezký, ale dnes si měl hrát, víš to?‘ A já jsem povídal ‚nevím‘ a ptal jsem se jak to mám vědět? A on na to: ‚Máš číst fermany,‘ a já nevěděl, co to ferman je“ řekl Jaroslav Uhlíř. (mnaucz)
-
Premiéru Záskoku navštívil také prezident Václav Havel. Tuto tradici udržoval a navštěvoval každou premiéru cimrmanovských her až do Českého nebe. K Záskoku se ale váže vtipná vzpomínka, neboť ve hře dvě postavy ráčkují. Zdeněk Svěrák vzpomíná na okamžik,
kdy tento fakt prezidentovi sdělili. „Hned jak přišel do šatny, tak mu Láďa říkal: ‚Václave, neber to tak, tam jsou dvě postavy, který ráčkujou, ale to není na tebe, uvidíš, že to má dramatickej důvod.‘“ (mnaucz)
- V červnu 1995 dostala hra cenu Alfréda Radoka za nejlepší divadelní hru roku 1994. (Kulmon)
Reklama