Ostré předměty

Na první pohled příjemné rasistické maloměsto, krásná, věčně vypitá a vlastní technikou potetovaná Amy Adams a případ, který rozkryje více tajemství, než by bylo zdrávo. Pár věcí mi uniklo (např.otisk zubů na otcově ruce), pár mi nedávalo smysl, několik výtek by se každopádně našlo, ale i přesto si mě seriál připoutal svou tíživou, tajemnou atmosférou a velice překvapivým a nepředvídatelným koncem. A hlavně to neříkej mamce! 82% (17.02.2019)

Pre mňa sklamanie. Neviem, či sa to chcelo hrať na Twin Peaks, atmosféra mestečka celkom fajn, ale nemalo to žiadny náboj, napätie, nič. Proste drvivú väčšinu času rovnaká nuda, aká vládne v samotnom mestečku, kde sa mládež baví prevážaním sa na kolieskových korčuliach po miestnych komunikáciách. Dokonca ako to už je zvykom, že každý koniec epizódy je zaujímavý, aby navnadil divákov na ďalšiu, tu boli konce odfláknuté, márne ste čakali na niečo, pri čom by ste si povedali wau. Stále len Amy vyvoláva so svojim šéfom, flirtuje s detektívom a zbližuje sa so svojou ségrou a nič iné sa nedeje. Záverečná epizóda to moc nevylepšila, odhalenie vraha je rovnako hlúpe ako vraždy samotné. Amy a Patricia to jediné držia nad vodou, inak by som ani tých 8 častí nedopozeral. (23.05.2021)

Přijet po mnoha letech k rodičům bývá vždycky komplikované, návrat novinářky Camille je však hodně jiný level. Hysterická matka, co ji nikdy nedovedla milovat, pokrytecké pohledy maloměstských sousedů, chlad, uzavřenost a dvě zabité holky. Na povrch vyvěrají krutosti a rány minulosti, které zanechaly na duši o něco víc jizev, než si Camille vytvořila na těle. Tma, alkohol, vzpomínky a stejně odtažitý vyšetřovatel Richard. Příběh se však rozjíždí neskutečně pomalu a zadrhává na dlouhých, až trapně emotivních opileckých představách Camille a podobně rozplizlých flashbacích minulosti. Chybí mi lépe rozehrané vztahy mezi hlavními postavami a více vykreslené postavy vedlejší. Ty se jen v náznacích vynořují v pozadí těch hlavních. Přitom samotná zápletka i herecký výkon Patricie Clarkson, Amy Adams a Chrise Messiny jsou skvělé. Jen by potřebovaly lepší ostatní charaktery nebo výrazné krácení stopáže. Hodně silné tři hvězdičky, na čtyři to ale nestačí. (16.09.2018)

Miniseriálová adaptace literárního debutu Gillian Flynn je pro mě osobně snesitelnější než román sám. Díky zákonitostem filmové narace totiž ubylo hodně kruté doslovnosti (v románu deklamované vágně a nudně) a přibylo prostoru pro zajímavé charaktery (Vickery, Curry a Jackie O'Neill). Minisérie by dle mého snesla o jeden-dva díly méně, byla by dynamičtější, takto je to hodně pomalá atmosférická pocitovka, která hodně sází na rozporuplnou hlavní hrdinku (balancující na hraně diváckých nesympatií), její neutěšené rodinné vztahy a na repetitivní zobrazení buranského venkova. Velmi zajímavá je opět práce se soundtrackem, který organicky doplňuje vnitřní svět postav, který záměrně ostře kontrastuje s ruchovou bezhudbovou složkou. Vlastně jsem si tuhle hereckou one woman show Amy Adams vcelku depresivně užila a díky jejímu hereckému pojetí Camille zaokrouhluji nahoru! (03.09.2018)

Valléeho americká režisérská kariéra stála na tom, že dokázal svébytně, nejednoznačně a relativně naturalisticky zpracovat témata, která by pod většinou jiných tvůrců skončila jako úlisné motivační kýče. Když se ale jeho schopnosti mohly konečně spojit s bezvýchodnou dusivostí předlohy Gillian Flynn, vyčepal se jeho potenciál naplno. Sharp Objects je osm hodin sledování umořeného statického jižanského města s rezignovanými, duševně nemocnými postavami, snímanými optikou traumatizované alkoholičky. A proto vše sledujeme nijak zvlášť pohodlnou formální metodou statických záběrů, které jsou ale točené z ruky, do oněch záběrů se občas dostanou postavy či odrazy postav, které ve scéně vůbec nemají být, to vše sem tam naruší traumatický půl sekundový flashback, přičemž do toho hraje téměř výlučně diegetická hudba z autorádií či z reproduktorů někde v pozadí. Většina postav mluví unaveným pološeptem a nikdy nic neřeknou. Všichni mají své stimuly a rituály, kterými zaplňují nijakost všedních dní. U minisérie bych nečekal takovou důkladnou snahu udržovat diváka po celou dobu v nenaplněné flustraci s nepříjemnými postavami, kde od prvního do posledního záběru se vše odehrává ve stejné plouživé rychlosti bez jakékoli gradace či satisfakce. Neuchopitelná všudypřítomnost zla z toho dělá jeden z nejsilnějších hororových zážitků vůbec, kdy po každém díle jsem se bál rychle otočit hlavou. (10.09.2022)