Obsahy(1)
Gruzie počátku devadesátých let je pohlcena občanskou válkou s nově vznikající Abcházií. Těm, kterým se podařilo včas uniknout a ocitnout se na straně vítězů, jsou přidělovány domy nepřátel, opuštěné stejně narychlo jako kdysi ty jejich. V podivném prostředí cizích domácností, se vzpomínkami na prožité hrůzy, se mnozí snaží začít znovu. Předpokládané štěstí ale stále nepřichází a namísto něj se ke slovu hlásí staří démoni. Autorčin vlastní niterný prožitek, který po dvaceti letech dokázala stejně trýznivě zvěčnit, je příběhem vykořeněnosti, ztráty identity, dětství i smyslu života v plném vědomí jeho útrpného fyzického pokračování. Válečný film bez bojových scén umocňuje nepostihnutelnost zla, které s sebou válka přináší. Debutový snímek je zároveň výsostně autorským počinem, jehož vizuální kvality si nezadají s filmy Tarkovského či Zvjaginceva a který potvrzuje nebývalý vzestup gruzínské kinematografie. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (3)
Film není až tak o ději, jako o psychologii postav. Obavy z neznámého, z budoucnosti, ze sousedů. Trýznivé vzpomínky, samota, všudypřítomná šmelina, zaminované oblasti. Paní režisérka kladla důraz na to, jak celou poválečnou situaci vnímají děti, chlapec, který se přistěhoval, a dospívající dívka od sousedů. Po filmu byla diskuze, kdy jsme si potvrdili, že spousta rodin, které ze svého bytu či domu utekly před válkou, svůj opravdový domov třeba už nikdy nenašla. Přesně tehdy jsem si opět uvědomila, jak jsem ráda, že žiju ve střední Evropě. A jenom musím doufat, že mi to vydrží. Film si cenu určitě zaslouží. ()
V současnosti je to dost aktuální snímek, kdy vidíte jak rodina přichází do narychlo opuštěného domu jen s tím, co stačili s sebou vzít. Nacházejí tam osobní věci těch "druhých", napovrch vyplouvají jejich samotné vzpomínky na jejich vlastní dům a na to co se stalo. ()
Bohužel popis filmu je lepší a zajímavější než samotný snímek. Prakticky nic se tam nestane. ()
Galerie (10)
Photo © Cinetech Film
Reklama