Můj strýček Archimedes

Svoboda, o které jsme si mysleli, že ji máme navždy, trvala pouhý okamžik. A byla pryč. Ta chvíle však byla dost dlouhá na to, abychom poznali její chuť a celou její krásu. A protože trvala tak krátce, nestala se pro nás samozřejmostí. A my si jí nepřestali vážit. Jedinou skutečnou zbraní proti trápení, krutosti a nenávisti je smích, láska a přátelství. Ti lidé řečtí obměkčili nejedno srdce české. Ti lidé čeští dali Řekům domova, po kterém snad ani nesnili. Během jednoho roku, temného roku 1949 zrodil se v jednom činžovním domě tam kdesi na předměstí Brna příběh dojemný, tragikomický, lidský. Takový, po kterém všichni ve skrytu duše touží, ale zažít by ho nikdo raději nechtěl. (24.09.2020)

Film je natočen dost zvláštně a právě proto má i zajímavou poetiku. Je to určitě tím, že to netočil Čech a české historie se týká také jen z poloviny. Filmy, kde ukazují nadřazenost státní moci v dobách socialismu, mohu stále znova. A několik nelogičností můžeme pro celkovou pohodu klidně odpustit. 70%. (15.01.2018)

Hodně příjemné překvapení. Čím menší propagace nenápadného TV filmu, tím lepší výsledek. Tragikomický i laskavý příběh řeckých utečenců, kteří se dostanou do socialistického Československa. Výborní dva hlavní představitelé (i když Vetchý se na toho Řeka zase až tak moc vizuálně nehodil), kterým zdatně sekundovaly jejich manželky. Dost odlišný přístup k migrantům na rozdíl od mediální kampaně, která je nám poslední dobou vtloukána do hlavy. Jestli to nebude tím, že to točil Řek ... My jsme měli v baráku obdobné Řeky přímo za sousedy a byli to skvělí lidé, kteří dost čecháčků silně převyšovali. Jejich jazykové perly při učení jsem bohužel nezažil, o to více jsem si vychutnával hlášky ve filmu ("dej mi nožičky svině ! ") i jiné perly ("doufám, že ho to odnese na Východ" apod.), které určitě časem také zlidoví obdobně jako hlášky z jiných úspěšných filmů. Tedy pokud ČT uvažuje o nějaké blízké repríze. Myslím, že tento TV film by si brzkou reprízu docela zasloužil a možná by se uživil i v kině. Myslím, že "Griffin a Phoenixová" byl také původně TV film a do kin šel až posléze a s hodně velkým úspěchem... (26.01.2018)

Doufal jsem, že se z filmu něco více dovím o osudech řecké komunity u nás. Zpočátku to tak vypadalo, a pak už to byly jen poeticky zabarvené obrázky ze života přistěhovalců mezi našinci, oživené báchorkou o nezdařených útěcích řecké rodiny do někdejší domoviny. Tehdejší život je vnímán dnešní optikou, představou, že se tehdy lidé vyžívali protikomunistickými špílci, potažmo tak, jak tradičně vzdoruje malý český člověk vrchnosti. Představitelem těchto postojů je, jak jinak, Donutil. Řecká občanská válka je tu odbyta zmínkou "nešťastná válka", o tužbách řeckého lidu po svobodě, o bojích, kdy dlouhá léta vzdoroval britské armádě a vojsku jimi dosazené vlády, se tu nedovíme. Takže zájemce odkazuji na díla Angelopulose, tam je toho bohatě. To je panečku jiný Mistr! (06.04.2020)

Vlastne je to maly film, takovy, co se ztratil pred divaky. Neni to zadna blockbuster, neni to zadna rachanda, ale je to dalsi ze stripku, jak se vyrovnat se svoji pitomou minulosti. Rozhodne by mel videt kazdy, koho nase minulost dvacateho stoleti zajima a nenei mu lhostejna. Co se tyka hercu, jednoznacne paradni byl pan Donutil. Ustraseny, presto z vnitra odvazny. Doporucuju. (20.05.2018)