Pudr a benzin

Mně osobně přijde tento film nejblíž tomu, co ti dva v divadle dělali. Dělali samý blbosti s tímhle filmem se to má taky tak. Je tu ale pár hluchých míst, ovšem zase mnohem méně než v pozdějších filmech. Celý výlet do přírody a boxerské utkání je velká pecka. Závěr možná trochu pokulhává, ale za vidění rozhodně stojí všecko. 85% (21.12.2017)

Pánové Voskovec a Werich ukazují, že jejich síla nebyla jen ve slovním humoru, i když především Werich se svými slovy proslavil, ale i v klasické grotesce, kterou "Pudr a benzin" rozhodně je. Právě to groteskní kouzlo, které je dáno místy i absencí zvuku, se mi velmi zamlouvalo a tuhle jejich první filmovou produkci musím ocenit celkem vysoko. (17.12.2014)

Přestože filmu chybí jednotný rytmus (jde vlastně jen o sled různě dlouhých komických scének s naprosto odlišnou dynamikou – absurdních dialogů, fyzických akcí, honiček), jednotná poetika (divadelní scény, často převzaté přímo z jednotlivých her vedle scén výsostně filmových – např. úvodní jízda ulicemi Prahy) a pevná dějová linka (zkoušení nové revue ozvláštněné milostným a kriminálním motivem), nedá se říct, že by byl první vstup do filmové tvorby pro Voskovce a Wericha nějakým neúspěchem. Především ve scénách, odehrávajících se mimo divadelní budovu, se ukazuje znalost progresivní části světové kinematografie i jistá vynalézavost a snaha o specificky filmový jazyk. Hned úvodní scéna, ve které spolu se směrovou šipkou autokaru v popředí projíždíme ulicemi Prahy, sledujeme ruch velkoměsta, provoz, reklamní poutače, a jenž nakonec končí velmi nápaditě natočenou havárií (většina se odehraje ve zvukové stopě, vidíme jen rozbité sklíčko na směrové šipce) působí velmi moderně (především v kontextu tehdejší české produkce). Snaha o zachycení ruchu velkoměsta a silničního provozu je typická pro avantgardu. V tomto ohledu jsou příznačná i povolání dvou hlavních hrdinů – řidiče autokaru Voskovce a dopravního strážníka (že by odkaz na kolektivní hrdiny oblíbených grotesek britské firmy Keystone?) Wericha. Za podrobnější zmínku stojí i scéna automobilové honičky V a W s pašeráky kokainu. Dynamicky natočená scéna (tak, že při promítání působí zrychleně) doprovázená svižnou hudbou Jaroslava Ježka v sobě nezapře inspiraci nejslavnějšími filmovými groteskami. Dokonce dojde i na kropení protivníků hadicí. Na scénách výletu do přírody (při němž cestování s absurdním množstvím nábytku a jeho rozmísťování po lese je krásným ironizováním tehdy populární městské víkendové zábavy) a návštěvy „boxmače“ vidíme snahu zasadit příběh do reality moderního velkoměsta. (14.11.2005)

Ježkovy voči....první půlka je asi ve třech místech úsměvná, takže to ještě jakž takž jde, duo legendárních komiků sympatické, ovšem jinak je to po všech stránkách prachbídné, s výjimkou úvodních záběrů a hudby Jaroslava Ježka, která zachraňuje jinak naprosto příšernou druhou polovinu, která má v podstatě dnes už jenom historickou hodnotu. (24.11.2007)

Z filmu úplně dýchá atmosféra raných zvukových filmů... Není to dokonalé, ale je to o objevování té správné formy. Pudr a benzin je také jakýmsi převodem revuální formy na filmové plátno. Jsou tu scénky jak z grotesky, písničky i chatrná zápletka spojující jednotlivé výstupy. To sice nefunguje stejně dobře jako tomu asi bylo v divadelní realitě, ale má to své nesporné kouzlo. Pro mě je Pudr a benzín o něco zajímavější než následující Honzlův film Peníze nebo život. Ten je sice formálně ucelenější, ale tím se mnohem víc přibližuje typické produkci 1.republiky. Pudr a benzin je víc experimentem a svého druhu raritou. (05.11.2012)