Pudr a benzin

Ježkovy voči....první půlka je asi ve třech místech úsměvná, takže to ještě jakž takž jde, duo legendárních komiků sympatické, ovšem jinak je to po všech stránkách prachbídné, s výjimkou úvodních záběrů a hudby Jaroslava Ježka, která zachraňuje jinak naprosto příšernou druhou polovinu, která má v podstatě dnes už jenom historickou hodnotu. (24.11.2007)

Pudr a benzín je prvním filmovým okusem dua V+W v čase umírajícího poetismu a nutno říci, že jeho poetika jako by tímto faktem byla poněkud poznamenána. To dobré a humorné je produktem Osvobozeného divadla a geniálních poetistických hříček dvojice legendárních komiků (slovní hříčky z vestpoketky nestárnou, podobně jako skvělé písně s nazapomenutelnými melodiemi Jaroslava Ježka a stejně brilantními texty). Bohužel, divadelní skeče jsou pospojované hodně řidkými scénámi, které jsou naivní, ale ne vtipné, a stejně tak pokusy o zvukovou grotesku nepůsobí vinou neohrabané režie Jindřicha Honzla (divadlo není film, to je cítit až příliš silně) nijak oslnivě. Ale přesto se na tenhle film rád podívám, už jen proto, že je to jeden z mála kompletnějších vizuálních dokladů o podobě inscenací Osvobozeného divadla. Pozdější filmy i díky zesilující ideologickému podtextu představují formou i obsahem mnohem suverénnější díla. (22.06.2005)

Z trojice filmů Hej rup a Svět patří nám určitě ten nejpovedenější (Peníze nebo život si nějak nepamatuju). Zápletka s kokainem je sice vysoce naivní až slabomyslná (strážník volající na celou ulici "jdeme zastavit auto s kokainem!"), ovšem pořád lepší a méně stísňující než schematický boj s nacisty nebo vykořisťovateli. (16.08.2013)

Voskovec a Werich si chtěli honem, honem natočit film... Ale raději měli ještě nějaký čas pracovat na scénáři, než aby vznikl tenhle chatrný slepenec. Přečetl jsem většinu her Osvobozeného divadla a Pudr a benzin nesahá po kolena ani těm pár slabším, bohužel. Světlé momenty se sice najdou, jenže spíše než vtipné jsou přinejlepším úsměvné. Nejvíce tedy oceňuji Ježkovu hudbu, scénu s napnelismem a cukaturou a (s ní spojenou) dokumentární hodnotu filmu. (10.01.2015)

Ano, po filmové stránce se nejedná o kdo ví jaký fenomén, ovšem celková podstata Osvobozeného divadla a atmosféra doby, je zde vystižená výborně. Geniální slovní hříčky dvojice V+W je také potřeba docenit. Není v tom žádná nadbytečná legendárnost, nebo přehnaná nostalgie, pouze ocenění divadelního kumštu na plátně. (09.01.2013)