Zvony pre bosých

Slováci válečné filmy uměli točit! Čerpali hodně z vlastních zkušeností a v jejich filmech je to dokonale cítit. Zvony pre bosých jsou místy až komorním snímkem, odehrávajícím se v poslední zimě druhé světové války vysoko v zasněžených horách. Tragický příběh dvou partyzánů, mladého Němce a jedné ženy poukazuje na totální nesmyslnost války a zdůrazňuje lidskou nevraživost na obou stranách. Což se patrně znelíbilo komančské svoloči a ta ho v roce 1969 odklidila do trezoru. Zřejmě jim vadila i scéna, ve které partyzán v chatě souloží s ženou, válka neválka. Každopádně příběh je silný, přírodní scenérie nasnímané kamerou Vincenta Rosince působivé a herecké výkony přesvědčivé. Zdeněk Liška se zase hudebně vycajchnoval a předvedl tentokrát barokní symfonickou orchestraci, která filmu vštěpuje naléhavou dramatickou očistu. (07.03.2020)

(2x) Ďalšia perla slovenského filmu 60. rokov. Táto vojnová dráma ma opäť dostala skvelo vybudovanými dialógmi postáv v existenciálnej atmosfére konca vojny. Uprostred zasnežených scenérií dochádza k zaujímavému stretu dvoch partizánov, nemeckého vojaka i neskôr zatúlanej ženy. Každý s iným osudom a postavením na stranách barikády, uprostred jednej horárskej chaty, rozohrávajú malý boj o ľudskú česť v neľahkej situácii. Krásne dramatizované za takmer symfonického hudobného doprovodu tónov majstra filmovej hudby Zdeňka Lišku a veľmi, veľmi trpkým spôsobom odľahčené občasným ironickým humorom a absurdnými situáciami. V pamäti mi vedľa hudby z filmu zostáva nepokojne stupňujúce napätie pri rozhodovaní o živote mladého Nemca, dotiahnutom do pôsobivého záverečného stretu, čo mi vcelku pripomenulo Kachyňov Kočár do Vídně... a samozrejme nezabudnuteľný Ivan Rajniak v hlavnej úlohe. ,,Najhoršie na vojne sú tieto noci, takto spávať chlap s chlapom. Ten, kto vymyslel vojnu, musel byť určite buzerant." . . . (90%) (Československá filmová výzva 2019) (03.02.2019)

Odheroizování postav je dané dobou. Na malém časovém úseku se mění jednání vystupujících pod vlivem událostí. Bezútěšné drama, v němž vystupuje pouze ZLO (válka) a jakékoliv pokusy o DOBRO jsou marné. Ideálně poskládané figurky: dvojice partyzánů, ve které se snaží jeden přenést na druhého zodpovědnost za život zajatce. I mladičký nacistický voják je ukázán jen jako figurka. Úvodní část působí podobně jako Kočár do Vídně. Dlouhá cesta zasněženými horami na sklonku války. Nesourodé trojici vojáků zkříží cestu ženská „krev a mlíko“, takže náctiletý německý vojáček se mění v muže (nejen procesem prvního holení). Z očekávání, kdy přijde smrt některého z kvarteta „hrdinů“, vytrhne drsný závěr. Symbolika přeživší je naplněna v jejím znásilnění, které sice není přímo zobrazeno fyzicky jako v Kočáru do Vídně, ale celkem snadno si ho divák dovede představit. Název příběhu je naplněn: postupné obnažování postav vede k celkovému obnažení člověka poznamenaného válkou. Sílu příběhu dotváří patřičně dramatická hudba Zdeňka Lišky. (06.12.2009)

Nemá to v sobě tolik síly a krásy jako Piesen o sivom holubovi, chvilkama se režisér až moc vyžívá v zachycení vnitřních stavů postav, až se to míjí účinkem, přesto se mu daří vtáhnout nás do situace hrdinů a prožívat je s nima. O to víc s námi zatřese opravdu drsnej závěr, kdy chceme plakat a ptáme se proč? Naštěstí se neptáme tvůrců, ale obecně, proč vůbec musí docházet k takovým tragédiím, což vypovídá o hodnotě díla. (14.06.2011)

Další neskutečně silné, hutné drama na něhož jsem dostal tip od filmového kolegy darkrobyk za což mu tímto děkuji. Opravdu silnej zážitek. Především ten konec byl nemilosrdnej, nekompromisní. Celkovej dojem z tohohle nezapomenutelnýho filmovýho zážitku mi ale trochu kazila zvolená hudba, která v tomhle případě(alespoň pro mě) byla spíše rušivým elementem. Proto jen 4hvězdy. (27.09.2023)