Tanečník

Tohle je dokument, který se nebojí ukázat osobnost geniálního tanečníka ve všech jeho podobách, tedy i ve chvílích, kdy padá na zem, mnohdy svou vinou. Sergei se nebál na sebe nechat koukat kameru a ukázal nám sebe skutečně ve všech nuancích. A sledovat ho, jak tancuje... To se musí líbit i mě, i když balet nemám rád. (19.01.2018)

Z rozhovoru s Idnes: "Mluví se o vás jako o legendě, cítíte se tak? Polunin: Samozřejmě!".... Balet šel vždycky zcela mimo mě, maximum taneční empatie jsem projevil na několika představeních současného tance v Divadle Ponec v rámci Tance Praha a při sledování sladkého trochu-kýče Billie Elliot. I přes to jsem se posadil do křesla poměrně s očekáváním, s tím, že moje neznalost nebude na závadu, protože zajímavý bude hlavně Polunin sám. A, naštěstí, čekal jsem oprávněně. Obětování celé rodiny v první polovině a charisma Polunina v druhé rozhodně stojí za vidění, i jako naprostý laik jsem si užil záběry z Královské opery v Londýně nebo z Moskvy. Nejvíc se mi na něm líbila jakási sebereflexe svého života (kamarádovo "balet je nuda") a s tím i související rozhodnutí - at už jsou štastná nebo ne.( některá asi ano - Zjistil jsem velmi brzy po svém odchodu, že se dá jedním vystoupením vydělat mnohem víc než měsíčním účinkováním v Královském baletu.) Pokud jde o osobitost - do dokumentu se nedostaly v umělecké sféře neobvyklé názory př. „Podporuji prezidenta Trumpa, protože tento svět dělá bezpečnějším. Respektuji Vás a díky, že říkáte pravdu o médiích, které šíří pravdu. Lidé mají opravdu vymyté mozky.“ nebo „Plácněte tlusťocha, když ho potkáte. Pomůže mu to a přiměje ho, aby trochu shodil. Nerespektuji lenost.“ Kdo by byl líný a chtěl jen upoutávku na jeho komerční prezentaci, tedy https://www.youtube.com/watch?v=ozs_f4ZT9sw (03.09.2020)

L'enfant terrible současného baletu, talent od Boha, oddaný dříč, novodobý Nurejev nebo Baryšnikov (podle toho, kdo z těch dvou je váš oblíbenec). Taková reputace stojí za Sergejem, ono stát se v 19ti letech sólistou Královského baletu totiž mluví za vše. Ovšem také to ze dne na den z něj odejít a zkusit štěstí v televizní reality show - konkurzu do Bolšoj v Moskvě a stát se sólistou i tam. Take me to church mělo být původně jeho rozloučení s tancem, baletem jako takovým, proto to natáčení tak niterně prožíval. Ale definitivní vale dát nedokázal. Díky bohu. Dnes, 1.5.2017, zatančí Praze, obě vystoupení byly vyprodány během 4minut. Proto si pusťte aspoň "jeho" klip k Hozierově hitu nebo rovnou tenhle skvělý dokument. (01.05.2017)

Baletní, dokumentární, záživné, vypovídající, legendární, poučné. Baletem jsem nepolíbená, proto mi dosud unikal životní příběh tohoto mladíka. Film je udělaný hodně poutavě a záživně. Jako absolutní negramot musím říct, že tančí opravdu nádherně a věřím tomu, že je něčím naprosto unikátní. Navíc je docela sympatický a hezoučký. Myslím si ale, že každý umělec to má těžké, a buď se s tím srovná nebo ne. Jediné co mi asi vadilo bylo to, že všechno co má a čeho dosáhl, vyčítá své matce, která ho k tomu údajně donutila. Mohl kamarád klidně kopat krumpáčem. Přesto opravdu skvěle natočeno, doporučuji. ..no ty jeho nožičky a zadek, tomu se říká slušná práce. A ta bolest těla během představení, nedokážu si to představit..a že tu bolest znám.. (29.04.2018)

Jak moc je pro mě balet nezáživný tak o to víc považuji tento dokument a jejího představitele za velmi komplikovanou, ale fascinující figuru, na kterou bych si i zašel do divadla na představení. Za baletem jsou léta dřiny a odpustků a divák nevidí za jeviště a kulisy, kde se cvičí tak moc, že má člověk stěží nárok zajímat se o něco dalšího. Pro mě je to malé prosvitnutí do světa, který je mi neznám, ale podívaná to byla příjemná. Take me to church, jen toho Putina si nemusel dávat na hruď - takovej fešák. (27.08.2020)