Hrdinové ohně

Fight Fire With Fire. Tak takhle se vzdává hold nefalšovaným hrdinům. Ne že jejich činy nafouknete a přepálíte do nerealistických božích zásahů shůry, ne tak že jejich vlastnosti zbavíte byť jen náznaku vad charakteru, ne tak že pro samý patos, vlající vlajky a vzletné proslovy není prostor na nic jiného. Naopak, většinu stopáže věnujete postavám, vztahům mezi nimi a jejich nedostatkům i vadám; prostě boji se sebou samými. Důsledkem je, že tím jak jsou napsané (a zahrané!) přirostou k srdci a v závěrečném (doslova i do písmene) infernu si hnedle můžete dovolit naředit jinak sympaticky realistický přístup k látce i neznatelnou trochou toho patosu a... A projde vám to, jelikož to rázem má nebývale upřímný emocionální dopad (navzdory tomu, že od počátku víte k čemu to neodvratně směřuje) jako žádný jiný katastrofický snímek blahé paměti. Nemluvě o celkovém režijním podání. Od Kosinského se sice promyšlený a působivý audiovizuál (majestátní požáry tu mají až vyloženě hypnotický rozměr) dal očekávat, tentokrát se k tomu však přidal i scénář, který zdánlivě jasnou lacině oslavnou žánrovku dokázal povýšit v poctivé pomalu budované drama stavící na postavách. Nenechá vás to chladnými. Což navzdory ožehavému tématu není u podobného typu snímků ani zdaleka samozřejmostí. PS: Pokud vás to zaujalo, tak doporučím dokumentární minisérii Fire Chasers. (24.01.2018)

Klasická americká pocta "dosaď libovolné povolání, při kterém někdo zemřel" se vším všudy. Naštěstí se patos držel na hollywoodské uzdě, což je pro Američana totálně bez heroizace, pro Evropana je to snesitelná dávka patosu. Problém filmu spočívá ve stavbě děje. Dvě hodiny jsou servírované rodinné situace a dramata, občas proložené kopáním lesní zeminy lopatami a teorií jak zvládat rozsáhlé ohně (vidět to totiž moc není, takže se o tom jen kecá a skrze dialogy vysvětluje divákovi, který ten systém pochopí, ale stejně si ho nedovede pořádně představit). Jsem pyroman (sexuálně mě nevzrušuje po nocích lézt do stodol JZD a podpalovat je, ale nevynechám příležitost zapálit téměř cokoliv, když je to samozřejmě k užitku), takže mě po celý film dost sráželo, že při sledování pocty mrtvým hasičům vidím místo jejich zajímavého povolání jen jejich názory na rodinu a jak se kladní "bráchové" s citem pro povinnost hezky americky hecují. Závěr a pomyslný vrchol filmu byl pak totálně nepřehledný, hlavní postavy doslova sfouknutí za vteřinu na prach, bez vylíčení hrůzy, nervů a zoufalosti, které bezprostředně předtím nastaly a především bez vylíčení komplexní situace a jak k ní vlastně došlo, kdo co posral, kdo co podcenil. Film koncipován vysloveně pro pozůstalé, osekán jen tak, aby pokud možno nikoho z nich neurazil nebo nešokoval, ale aby si u něj dosyta dojatí pobrečeli. No a to je přesně jeho největší problém. 65 % (18.03.2018)

Zatím nejdojemnější film roku 2017. Tušila jsem, jak asi film skončí, ale na tehle konec jsem se nepřipravila a ještě dlouho po konci jsem seděla v kině, než mi uschly slzy. Kosinkého režii mám hodně ráda. Je to kompetentní režisér, co si i s ohranou zápletkou poradí tak, aby žánr ozvláštnil. Jedinou chybou je, že se jedná o pomalu budované drama, což prospívá napětí, ale ně vždy to prospívá tempu filmu. Realistický scénář mu poskytl skvělé základy, ale jsou to herci v čele s Brolinem, Tellerem a především Jennifer Connelly, co tyhle skutečné hrdiny a jejich blízké přivedou k životu velmi realistickým způsobem a zůstanou s vámi ještě hodně dlouho. (19.11.2017)

Požiar u Yarnell, kde pri zásahu došlo k najväčšiemu úmrtiu požiarnikov od útoku 11.septembra. Celý dej je poňatý prirodzene, reálne, skrátka tak, ako sa veci skutočne majú. Nie je tu žiadna hlavná postava. Každý je tu sám za seba so svojimi pracovnými aj súkromnými problémami a radosťami. Devízou je ohromné ​​kamarátstvo a emocionálny boj jednotlivca. Scenérie hôr a kopcov sú nádherným doplnením stavu prírody a hrozby takéhoto mohutného požiaru. Aj CGI je úplne na jednotku. Životný dej plynie prirodzene a vedie k zamysleniu nad niektorými charaktermi. Každý bojuje s vlastným osudom a všetci spoločne s požiarom. Koniec rozprávania však úplne šokuje. Je to film o druhej šanci v živote, o chybách a zodpovednosti, kamarátstve a tvrdej práci. Rieši sa tu najzákladnejšia otázka medzi nebezpečne-náročnou prácou a osobným životom, ale tak nejako civilne, bez zbytočného patosu. Nesnaží sa za každú cenu z nich robiť hrdinov. V okamihu každého príde doba, keď sa bude musieť rozhodnúť či rodina - či nebezpečná, ale rešpekt a uznanie vzbudzujúca práca. (11.09.2019)

Film začíná ve sto třináctý minutě a ve sto osmnáctý končí! Těch pět minut inferna je sice naprosto fenomenálních a strhujících, všechno co se stalo před tím a pak už je ale naprosto nicotná výplň, aby se z jedný krátký události dal natočit celovečerní film. Postavy jsou navíc sice uvěřitelný a dobře zahraný, ale z hlediska charakteru nenabídnou nic, kvůli čemu by se měl divák emočně vyčerpávat. Nuže ačkoliv událost to byla tragická, na poli sto třiceti minut ničím nezaujme a spíš unudí než strhne. (24.01.2018)