Čistá duše

Po trochu nudnějším začátku, kdy nebylo moc zřejmý, jestli je ten Nash autista, nebo jen "jinej", přišel Pentagon, luštění kódů a začalo se to slibně rozjíždět. Pak nastoupil na scénu Parcher a začalo pronásledování, nejistota, léčebna a tuhle část filmu jsem opravdu hltal scénu za scénou. Dále následoval boj s nemocí a bohužel dost patosovej konec (znovupřijetí na univerzitu, propisky a samozřejmě cena, velká slova, slzy atd.) Takhle mi to vychází zhruba na 4* a ty ještě potvrzují herecké výkony; Crowe se opravdu předvedl, stejně tak perfektní Harris a Connelly, která mě překvapila nejen svým herectvím (doteď jsem s ní viděl pouze Requiem za sen). (08.11.2009)

// To se na sebe zase jednou zlobím, jak jsem tuhle krásu mohl mít tak dlouho na disku a pořád se do ní nepustit, to jde teď absolutně mimo moje chápání. Čistá duše se nedá popsat jinak, než - nádherná. Ron Howard kouzlí a vzniká z toho opravdu úžasné životopisné dílo, jednoho neskutečně silného muže, který díky svému zápalu a inteligenci dokázal porazit jednu z nejzákeřnějších nemocí vůbec. Samozřejmě jsem před filmem o Johnu Nashovi nikdy neslyšel, takže hra na "co je skutečné a co ne" mě držela pěkně přikovaného u monitoru a hltal jsem každou novou skutečnost. Russel Crowe má úžasný hlasový projev, za pár let zcela jistě dosáhne levelu Morgana Freemana či Michaela Caina. Nakonec ještě musím vyzdvihnout skvělou hudbu, která pohladila po "duši" a líbezně mi hrála v uších i po skončení titulků. Zkrátka skvělý zážitek :) (11.12.2012)

Když se pohnutí mysli spojí s úžasným dramatem, dostaví se u mě dojetí, úsměv a pocit dokonalé komplexnosti. Přestože stopáž letící přes dvě hodiny trochu rozmázne konečné dojmy, stala se z Čisté duše překvapivě nadčasová záležitost, která se při poslechu Hornerova soundtracku vrací věčně živá a pulzující. (14.01.2006)

Moc se mi líbil scénář - první třetinu divák počítá s jednou realitou, prostřední tápe a v závěrečné čeká, jak si titulní postava se svým údělem (v realitě zcela jiné) poradí. Nicméně je pravda, že závěrečná část už není tolik poutavá, jako ta úvodní. O Croweově výkonu už bylo napsáno moře oslavných vět, takže jen dodám, že je opravdu na co koukat. Uvěříte mu popsaná okna, vyhozený stůl, matematiku při navazování kontaktu s dívkou; uvěříte mu rozštěp skutečnosti a vztah s milující ženou. Zaujme i sugestivně nasnímaná automobilová honička, která de facto tvoří dramatický předěl mezi oběmi polohami snímku. Fajn film. 8/10 (20.06.2010)

Znamenitá réžia Rona Howarda ma úplne katapultovala a Rusell Crowe mal byť za stvárnenie schizofrénneho Johna Nasha ocenený Oscarom. Je mi jasné, že veľa podstatných súvislostí zo života tohto matematika bolo vypustených, avšak nepovažujem to za zápor. Vynikajúco znázornené, zahrané, emocionálna hudba Jamesa Hornera dodávala filmu potrebnú silu a Jennifer Connelly je nielen krásna, ale herecky úžasná. (09.03.2009)