Rekviem 1981/1987 - 1. část (S11E09)

Jo ten konec byl trošku smutnej, ale k čemu je to když je zbytek uplná mišmaš kokotina? (21.12.2023)

Viac-menej snova epizoda plna vyjavov a halucinacii zomierajucich pacientov. Art, ci metafory sa tomu upriet nedaju, avsak ako divak som chcel rozhodne viac. (18.11.2022)

Jako když pejsek a kočička vařili a tohle z toho vzniklo. Splácanina která mě trochu zasáhla až na úplném závěru, který byl působivý díky názorné ukázce co prožívají lidé s AIDS na nemocničním lůžku za dojemného a příjemného zpěvu Patti LuPone (https://www.youtube.com/watch?v=JDJ7eetChyE&ab_channel=TheAHSZone). Zbytek dílu prostě chaos ze kterého si divák nevezme nic. Přijde mi vtipné, že se seriál až v posledním dvojdíle snaží o to, abychom o postavy měli strach, abychom s nimi cítili, jenže to by se museli v předešlých dílech lépe vykreslit, což se bohužel nestalo a dopadlo to takto. (29.08.2023)

Poslední dva díly 11. série American Horror Story s podtitulem NYC dohromady tvoří jeden velký závěr s názvem Requiem 1981/1987. Režie první části se chopila Our Lady J, druhé části poté již delší dobu se seriálem zkušená Jennifer Lynch. Hlavní by mělo být odhalení několik tajemství, zacyklení příběhu a aby se v závěru nerozpadla 11. série jako ta předchozí. A i když po vzoru sedmé a osmé epizody finále seriálu krapet padá řetěz, ve výsledku je to uspokojivé zakončení. I díky faktu, že vůbec poprvé v historii seriálu vycházeli dvě epizody týdně, má NYC potenciál z hlavy vymizet mnohem rychleji. Nakonec se potvrdí jedna delší dobu protěžovaná teorie, která vlastně k seriálu jako takovému padne, potvrdí se i druhá teorie, kdy se definitivně ukáže, že 11. série pracuje s motivem počátku viru HIV. Několik postav čeká setkání s osudem, v jistých momentech vlastně ideálně fungují emoce, ale přeci jen to ve finále působí, že finále jede krapet očekávaným směrem a především budovalo atmosféru v první polovině krapet vniveč. Po finále se ještě více utvrzuje, že 11. série působí v rámci seriálu poměrně svěžím dojmem, kdy to i vede k rozpolceným reakcím některých fanoušků seriálu, kteří prostě nedostali to samé v bledě modrém. Přitom všem se pořád pracuje s atmosférou, zvládlo se překvapovat i ve finále a i s postavami se ve finále pracuje na jejich poslední cestě solidně. Pořád ovšem u závěru vládne spíše spokojenost a ne totální nadšení, které by se rovnalo skvělému budování 1. poloviny série. Jako při většině detektivních pátrání jednoduše muselo sklapnout past a přijít se s vysvětleními. Ty jsou uspokojivé, i když vlastně nepřekvapivé. Ocenit se ovšem i tentokrát musí postavy, které mají hloubku a ve finále si svůj status nezbaví. Pár Patrick a Gino v podání Russella Toveyho a Joe Mantella je jedním příkladem za všechny, kdy je už teď jde označit za jeden z nejzajímavějších párů v celém AHS.  American Horror Story: NYC tak v závěru nezvládlo navázat na ty nejlepší sériové předchůdce, minimálně ovšem celá série ve finále funguje o poznání lépe, než loňská Double Feature. Soustředěnost na jednu linku, navíc pečlivě vyprávěnou, byla v tomto případě jen k prospěchu věci.... (17.11.2022)